úterý, 9. prosinec 2003

Richard Wagner: Preludia a předehry, Orchestrální díla

Napsal(a) 

booklet booklet
V roce 1974 jsem byl přítomen představení Parsifala v Bayreuthu. Nezměrná síla tohoto díla zde působila na zúčastněné ideou splynutí v liturgický obřad, na jehož konci se dostavil pocit nejvyššího lidství, jemuž jsme byli všichni apoštolové. Tam jsem poznal Wagnera, jehož myšlenky ke mně promlouvaly zcela zřetelně, jako by vybízeli k rozhovoru. Od té doby Wagnera hledám a nenacházím. Možná jsem měl Bayreuthem skončit a ne jím začínat, avšak alespoň vím, co hledám. Richard Wagner ve svém díle naplnil myšlenku Beethovenovu, že "hudba je nade všechnu moudrost a filosofii světa". Je pak problém tuto filozofii roztrhat a podávat po citátech (předehrách, mezihrách). Je jistě možné takto prezentovat například Verdiho sbory a Rossiniho předehry, neboť se jedná o hudbu příjemnou, nezatěžující příliš mysl posluchače. Uděláme-li však totéž s Wagnerem, zbavíme se možnosti dialogu a výzvu degradujeme na kulisu. To jsem si znovu uvědomil při poslechu těchto dvou CD, na kterých dva vynikající evropské orchestry pod taktovkou Marka Janowskeho prezentují Wagnerovy orchestrální kompozice, ovšem dramaturgicky trochu nevyváženě. Nejprve Tannhäuser (1845), pak Tristan a Isolda (1860), Lohengrin (1848) a tak dále. Tyto skoky desetiletími ještě více narušují myšlenkové soustředění posluchače. Jak nádherně pak zní uprostřed prvního CD Siegfriedova idyla (1870), uceleně vyklenuté dílo, jemuž se inspiračním zdrojem stalo narození syna Siegfrieda. Pozoruhodné je druhé CD, v rámci kterého Janowski - s mimořádným zvukovým a přednesovým citem - prezentuje málo hraná díla z raného Wagnerova období, například předehru k opeře Víly (1833), nebo Zákaz lásky (1835), ale také Holdovací pochod (1864), Císařský pochod (1871) a Velký slavnostní pochod , zkomponovaný k oslavě 100 let od vyhlášení nezávislosti Spojených států severoamerických (1876). Po interpretační stránce podávají oba orchestry velmi dobrý výkon. Na plný zvuk smyčců adekvátně reagují dechové harmonie, čímž se plasticky mění zvukové barvy, aniž by některá přerostla rámec jednoty. Nádherná jsou zvláště ta místa, kde harmonické disonantní prodlevy jako by nechtěly dojít k tonálnímu usmíření a nutno přiznat, že dirigent Janowski jim vychází vstříc. I přes výhrady, které jsem nastínil výše, si myslím, že pohled na velkého člověka přes jeho "miniatury" má své ospravedlnění a způsob, jakým jsou na tomto kompletu předkládány, patří k těm nejpovedenějším.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 73:14 + 61:10

Nahráli: Orchestre Philharmonique de Radio France (CD 1), London Symphony Orchestra (CD 2), Marek Janowski

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.