čtvrtek, 17. březen 2005

Richard Strauss: Smrt a vykoupení Metamorfózy

Napsal(a) 

booklet booklet
Berliner Philharmoniker, Herbert von Karajan. Produkce: Uli Märkle. Text: A, N, F. Nahráno: 11/1984, Philharmonie Berlin. Vydáno: 2004. TT: 54:38. DDD, DVD Dolby digital. 1 DVD Sony Music SVD 45984 (Sony BMG). Je otázka, do jaké míry je optický vjem při vnímání hudby určené k poslechu užitečný, je-li vůbec nutný a není-li dokonce plnému soustředění na hudbu na škodu, jak by jistě tvrdil Richard Wagner, pro nějž všechny doprovodné pohyby dirigenta a hudebníků, "obsluhujících" hudební nástroje, byly rušivým elementem. Nikdy jsem netoužila sledovat přímé přenosy koncertů vážné hudby v televizi a pořizuje-li si někdo dnes domů pro vlastní potěchu videozáznamy koncertních a dirigentských výkonů, má můj obdiv. Přiznám, že než jsem se na nahrávku podívala, vyslechla jsem ji několikrát bez obrazu a vůbec mi nescházel. Dokonce mi posléze předchozí čistě sluchový vjem v mnohém pomohl. Účel takových snímků má cenu dokumentární, neboť kromě toho, že slyšíme, jak to které místo ten který dirigent hudebníkům vysvětlil při zkouškách, vidíme také, jak jim toto své přesvědčení sugeruje při vlastním provedení. S historickými zvukovými nahrávkami se to nemá o mnoho jinak, také se po nich sháníme spíše proto, abychom zvěděli "jak", než "co". Karajanovy koncerty s Berlínskými filharmoniky však mají přece jen něco, co stojí za to shlédnout. Kamera prostřihává velmi decentně, chvílemi je osobnost dirigenta postavena stranou a záběry jsou zcela věnovány partituře. Například Metamorfózy zahajují violoncella v záběru, takže se zdá, že nástup dávají ony; dirigent jako by v tuto chvíli vůbec nebyl přítomen. Karajan je velmi soustředěný a jeho gesto je velmi, velice mírné, chvílemi téměř nehnutě drží paže nad orchestrem jako by mu žehnal - a to je vše. Vnucuje se zvláštní myšlenka: jedná se o záznam dušičkového koncertu z listopadu 1984. Smrt a vykoupení napsal Strauss ve svých pětadvaceti letech. Právě tolik bylo Karajanovi, když se Strauss stal prezidentem Říšské hudební komory. Mladý Karajan se tehdy stal v nacistickém Německu hýčkaným talentem. Strauss napsal ke konci války Metamorfózy jako tryznu za spoušť, kterou tento režim za sebou zanechal. Myslel na to všechno Karajan roku 1984? Zdá se, že ano.

Vydavatel: Sony BMG

Stopáž: 54:38

Nahráli: Berliner Philharmoniker, Herbert von Karajan

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.