booklet
Pozdní dílo Richarda Strausse se vyznačuje vybroušenými partiturami, přímo až cizelérskou prací a právě tyto vlastnosti vyniknou na recenzovaném CD. Nahraná díla spojuje nejenom doba vzniku v posledních letech Straussova života, ale i souvislost se Švýcarskem - díla byla psána nebo přímo věnována Švýcarsku a jeho orchestrům. Podle toho by měl být interpretem jedním z nejpovolanějším nejstarší švýcarský orchestr
Tonhalle-Orchester Zürich se svým šéfem
Davidem Zinmanem .
Metamorphosen jsou někdy nazývané pláčem bez konce. Jedná se totiž o jednovětou velkolepou skladbu pro smyčce, na které Strauss pracoval v roce 1945. Pocit ze všech hrůz a zničeného Německa se promítá do skladby, která je spíš než kusem orchestrálním neuvěřitelným koncertem pro 24 sólových smyčců. Takový pocit máme i z této nahrávky, kde jsou jednotlivé hlasy krásně odstíněny a neslévají se. O pár let později, v roce 1948, se Strauss vrací ještě jednou k svému oblíbenému útvaru, kterou je píseň.
Vier letzte Lieder jsou písně pro soprán s orchestrem zhudebňující verše Hermanna Hesseho a Josepha von Eichendorffa. Názvy písní (
Frühling, September, Beim Schlafengehen, Abendrot ), jejich texty a konečně jejich hudební uchopení poukazují na Straussovo konečné bilancování a loučení se se světem. Hudebně je to vyvrcholení a uzavření jeho dlouhého a plodného života. Pro pěvkyně bývá toto dílo vysněným pandánem, ale ne každá jej může svým hlasovým typem a technikou obsáhnout. Německá zpěvačka
Melanie Diener je nositelkou lyrického sopránu, což předem určí vyznění. Jemná, často v pianissimech pojatá zpěvní linka zní moc zajímavě, v poslední písni se však nemohu ubránit pocitu, že to je částečně způsobeno docházejícím dechem na konci frází. Celé pojetí monumentálního cyklu je pod Davidem Zinmanem velmi střízlivé, oproštěné od mnohdy slýchaných romantických "boulí". Zajímavé je, že mezi těmito zmíněnými dvěma díly, spíše tragickými a bilancujícími, vzniklo dílo tak radostné, jako je
Hobojový koncert . Je věnován přímo Tonhalle-Orchester Zürich a byl proveden roku 1946 v Zürichu s Marcelem Sailletem. Tato nahrávka je skvělým hudebním zážitkem v podání hobojisty Tonhalle
Simona Fuchse .
Curyšský orchestr pod vedením Davida Zinmana nám podává Strausse nezpatetizovaného, odměřeného a čistého.
Vydavatel: Arte Nova / BMG
Stopáž: 76:25
Nahráli: Melanie Diener - soprán, Simon Fuchs - hoboj, Tonhalle-Orchester Zürich, David Zinman
Body: 5 z 6
