sobota, 13. prosinec 2008

Renesanční hudba v Čechách

Napsal(a) 

(Andreas, Johannes, Wilhelmi, Touront, Brunelli, Negri, Fornaci, Marinoni, Radesca)

Ars Cameralis, Lukáš Matoušek, Ad Vocem, Přemysl Vacek. Produkce: neuvedena. Text: žádný. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: 2006. TT: 69:26. DDD. 1 CD Studio Matouš MK 0708-2 231.

"Renesanční hudba je tak nějak neuchopitelná", řeklo mi už několik profesionálních hudebníků. S neuchopitelností zápasí také interpreti tohoto CD, které i samo o sobě je neuchopitelné, a to ze čtyř důvodů:

1) produkt se sice nazývá Renesanční hudba v Čechách, na polovině rozlohy však obsahuje skladby autorů hlubokého středověku, včetně Petra Wilhelmi de Grudencz (1392 - 1452) a jeho motet z období basilejského koncilu (1431 - 1449), k jehož podpoře vyzývá i skladba Pontifices ecclesiarum . Petr Wilhelmi se narodil v Polsku, studoval v Krakově, získal titul kaplana císaře Fridricha III. a k roku 1452 je doložen jeho pobyt v Římě jako člena císařova doprovodu.

2) Dramaturgicky, zvukově a interpretačně je CD roztříštěn na několik spolu nekomunikujících bloků, přesto neobsahuje žádný booklet, který by posluchače zasvětil do záměrů jeho tvůrců, v neposlední řadě pak i do historického procesu, v němž předkládaná hudba sehrávala určitou kulturní a sociální úlohu, těžko však bez prezentovaného vztahu k ní - a k formě, v jaké ji sehrávala - lze zaujmout nějaké stanovisko, když na CD zní všechno stejně nevýrazně.

3) Skladatelé Brunelli, Fornaci, Marinoni, Negri a Radesca stojí mimo vkus tvůrců dobového repertoáru v Čechách a předkládat je jako jeho představitele je zavádějící. Smysl názvu pak naplňují jen fugy Michaela Meiera z emblematické publikace Atalanta fugiens .

4) Na titulní straně CD je sice letohrádek královny Anny v Královské zahradě Pražského hradu, postavený Ferdinandem I. po roce 1526, avšak v biedermeyerské ilustraci, jež se vzpírá nadřazenému titulu. Nejzávažnější nedostatek spočívá v interpretaci samé! Hlavními atributy jsou nesouhra a intonační problémy. Stopa 7, Sanctissima mitissima v podání dvou zobcových fléten, představuje pak razantní překročení hranic akceptovatelných v profesionální sféře. Myslím si, že by podobný přístup k pozdější hudbě, například romantické, znamenal mimořádné riziko! Její provozovací praxe měla to štěstí, že unikla amatérismu, v jehož rámci stačí doma ztlouci nebo vydlabat nějaký nástroj, trochu se na něj naučit (v horším případě vydávat repliky za autentické nástroje, však kde je autentická dovednost?) a renesanční interpret a interpretace je na světě. Renesanční hudba začne být uchopitelnější, a to nejen v Česku, až její interpreti budou ovládat své nástroje (vokální i instrumentální) se stejnou virtuozitou a ve smyslu vyjadřovacích prostředků svých uměleckých představ, tak jako jejich kolegové, zabývající se pozdějšími epochami. A tak jedinou interpretací, jež mne vytrhla z apatie, je instrumentální O Rex Glorie Girolama Marinoniho. Vzhledem k tomu, že CD obsahuje 41 kompozic, je to málo.

Body: 2 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.