neděle, 16. duben 2006

René Fleming: Haunted Heart

Napsal(a) 

(Howard Dietz/Arthur Schwartz, Joni Mitchel,Walter Bullock/Richard Whiting, Bill W. Carrey/Carl Fischer, Fred Rauch/Carl Sigman/Gerhard Winkler, Henry Crosby/Sylvia Rose Moy/Stevie Wonder, John Lennon/Paul Mc Cartney, Jimmy Webb, Alban Berg, Gustav Mahler, Robert Mellin/Guy B. Wood, Heitor Villa-Lobos, Emile Paladilhe, Stephen Foster)

René Fleming, Fred Hersch - klavír, Bill Frisell - kytara. Produkce: René Fleming, Elliot Scheiner. Text: A. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: 2005. TT: DDD. 1 CD Decca B0004406-02 (Universal Music).

Tři H nedávám René Fleming za její hlas a za velmi schopné přecházení mezi žánry, ale za podivnou nevkusnou dramaturgii, kterou by člověk od takové dámy světa vážné hudby nečekal. Opravdu nevím, zda toto CD patří do kolonky klasické hudby. Jediné, co ho do ní řadí, je totiž jméno hlavní protagonistky. Světová sopranistka je zde označována jako "vocal", a ne jako "soprano", což ale také odpovídá, protože hlas se pohybuje většinou o oktávu níž, než je pro sopranistku běžné. Myslím, že ani fanoušci a obdivovatelé René Fleming by její hlas nepoznali. Zní stoprocentně gospelově, což zde neznamená výtku, ale naopak velké plus. Není totiž nic trapnějšího, než když se operní pěvci pokouší o žánrový crossover, aniž by se však pokusili i o "crossover" svého hlasu. V bookletu si můžeme přečíst osobní vyznání Fleming z lásky k této hudbě na pomezí popu, jazzu či gospelu, kterou se zamýšlela v počátcích své kariréry zabývat profesionálně. To, že si pěvkyně CD i spoluprodukovala, vypovídá o splnění jejího snu. Vlastní aranže výše zmíněných hráčů pouze pro klavír či kytaru jsou poměrně vkusné, všechny písně jsou výlučně v pomalých tempech, aby v nich zpěvačka mohla nechat rozeznít svůj hutný hlas. U kusů z takzvané "vážné" hudby, jakkoli nikdo z nás nemá rád takovéto škatulkování, však tyto aranže nemohou fungovat. Píseň Gustava Mahlera Liebst du die Schönheit s elektrickou kytarou, je tak naprosto nejhorším zážitkem. Fleming zde oproti předchozím písním neví, jaký rejsřík má použít, zda operní či gospelový. Lépe vychází volná improvizace The Midnight Sun na část z Bergova Wozzka (i když s Bergem nemá tento "song" moc společného). Vše, co bylo vyřčeno, ovšem nic neubírá na tom, že se CD velmi dobře poslouchá (samozřejmě s jinými nároky než klasická hudba).

Vydavatel: Decca/Universal

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.