Reich Remixed

Coldcut, Howie B, Andrea Parker, Tranquility Bass, Mantronik, Nobukazu Takemura, D*Note, DJ Spooky that Subliminal Kid, Ken Ishii. Produkce: Amy Coffey. Text: A. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: 1999. TT: 69:14. ADD, digitally remastered. 1 CD Nonesuch 7559-79552-2 (distribuce Warner Classics).

Steve Reich. Jeden z nejzásadnějších autorů artificiální hudby druhé poloviny 20. století a zároveň i osobnost tuto hudbu v mnohém přesahující a rozšiřující její hranice. Nahrávka Reich Remixed je souborem 9 tracků (od různých tvůrců současné taneční hudby), které zpracovávají zvukový materiál Reichových skladeb a tím vyjevují několik zajímavých poznatků i paradoxů.

Steve Reich byl v 60. letech jedním z prvních autorů, kteří začali používat ve své hudbě čistě tonální hudební materiál a jeho jednoduché opakování. Zároveň přišel při práci ve studiu na několik jednoduchých principů, které poté aplikoval při kompozici pro klasické nástroje. Určitě nebyl první, kdo vymyslel takzvané smyčky (loops), krátké ostinátní motivky, na kterých stojí vlastně celá současná taneční hudba (ty se objevují už ve 30. letech při experimentech Bauhausu s gramofonovými deskami, později ve 40. letech u Pierre Schaeffera). Byl ale první, kdo s nimi začal pracovat zcela novými způsoby, převracejícími od počátku klasické principy práce s hudebním materiálem. Vymyslel takzvaný fázový posun, kdy se dvě stejné smyčky díky nepatrně odlišnému tempu od sebe vzdálí a pak opět vrátí do rytmického zákrytu. Vymyslel rozstřihání záznamu lidského hlasu na nepatrné motivky, díky jejichž opakování a posunování vynikne melodická kvalita lidské řeči. Vymyslel vrstvení a melodizování smyček na základě signálů hraných jedním nástrojem (původně princip používaný v africké hudbě). Atd. atd. V Reichově hudbě vlastně není nejdůležitější co (jaký motiv prezentuji), ale jak (jak s ním naložím). Srovnání tohoto závěru s novodobým zpracováním reichovského materiálu v remixech je zajímavé a vyznívá spíše pro Reicha. Jedním ze základních principů remixu je totiž vytvořit z čehokoliv loop a s ním pracovat. A nečekané opakování nějakého hudebního motivu, který pro opakování vlastně stvořen nebyl (orchestr, hlas, ruch, cokoli) je pak základním logem tektoniky skladby. Jenže celá Reichova hudba už je složena z loopů, takže práci mají tvůrci usnadněnou. A většinou pracují právě takto poměrně fádně – vydestilují z originálního materiálu smyčku, zvukově ji upraví a podloží tanečním groovem (Music for 18 musicians – Coldcut , The Four Sections – Andrea Parker , DrummingMantronik ). Výsledek zní jako poměrně běžná taneční hudba. Naštěstí tomu není tak vždy – některé remixy se odrážejí od reichovského materiálu k zajímavé zvukové architektuře (City LifeDj Spooky a jeho skvěle modulovaný pizzicato kontrabas, Eight LinesHowie B a zajímavé click'n'cut perkuse) či k práci s hudebním prostorem a tichem (znovu Eight Lines). Vrcholem desky je pro mne Proverb od Nobukazu Takemury (velice pěkná a čistá práce s hlasem, klávesami a analogovými filtry) a Megamix od Tranquility Bass – ten dokáže na ploše devíti a půl minut vystavět výtečně gradovanou plochu z úryvků devíti Reichových skladeb, přičemž v této „metahudbě“ projevuje výjimečný cit pro přechody mezi částmi a jejich sou-znění, harmonii.

Celkové hodnocení nahrávky? Určitě pozitivní. Jen bych uvítal pokračování a možná pochopení Reicha více do hloubky.

Body: 4 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější