úterý, 28. leden 2003

Ramón Vargas: Arie antiche - Caccini, Carissimi, A. Scarlatti, Lotti, Caldara, Bononcini, Marcello, Vinci, Ciampi, Gluck, Paisiello, Martini

Napsal(a) 

booklet booklet
Dnes už velmi uznávaný mexický tenorista Ramón Vargas si odskočil od italského a francouzského bel canta 19. století k bel cantu 17. a 18. století a natočil písně a árie, které jsou povinným studijním materiálem všech začínajících zpěváků. Právě na tomto repertoáru se tříbí technika, vedení hlasu, správné dýchání, klasický styl. Vargas zkrotil svůj hlas, jenž již několik let směřuje do dramatických verdiovských vod, a zpívá arie antiche prostě, vylehčeným hlasem a bez operních manýristických zlořádů. Výsledek je proto velmi dobrý. (Podobný repertoár nahrál v roce 1992 José Carreras a výsledek byl o třídu horší.) Vlastně by tato deska mohla být doplňkovou učební pomůckou, kdyby měla jiný doprovod. Na Vargasově snímku mi zásadně vadí právě orchestříček, přesněji třináctičlenný ansámbl. Aranžmá Saschi Goetzela a Josepha Turrina pro instrumentální soubor s klavírem (!), na který hraje vedoucí Katherine Chu , se prostě nedají vůbec akceptovat. Producent tím udělal z nahrávky kavárenskou záležitost. Došlo tu k totálnímu nerespektování doby vzniku a stylu. Chápu, že se Jay Saks chtěl odlišit od konkurenčních projektů na trhu, ale bohužel tím dost poškodil kultivovaný Vargasův projev. Producent by si za svou práci zasloužil jedno háčko, jenom kvůli Vargasovi však desce o dva stupně přilepším.

Vydavatel: RCA / BMG

Stopáž: 52:42

Nahráli: Ramón Vargas - tenor, komorní soubor řídí Katherine Chu

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.