pátek, 7. únor 2003

Ralph Vaughan Williams: Symfonie č. 4, Mše g moll, Šest sborů

Napsal(a) 

booklet booklet
Roku 1935 premiérovaná Čtvrtá symfonie Ralpha Vaughana Williamse překvapuje razantností svého začátku ještě dnes. Skladatel jinak spíše elegické hudby zahajuje svou Čtvrtou symfonii ostrým nástupem, celou větu žene příval rytmu, chvílemi se do něj (na místě druhého tématu) snaží proniknout zjemňující intonace, která je vždy rozpoutanou orchestrální bouří zahnána do pozadí. Vyústění vstupního tématu je téměř totožné se závěrem téhož místa v - ovšem o patnáct let mladší - Symfonii Fis dur Ericha Wolfganga Korngolda; jedná se tedy o podobnost čistě náhodnou. Nenáhodnou podobnost však nabízí srovnání s časově shodnými symfoniemi například Šostakovičovými. V téže době, kdy psal Williams svou čtvrtou, psal ji také Šostakovič, který nakonec po ideologických útocích od jejího provedení ustoupil. Není náhodou, že Williamsovi současníci hledali v symfonii mimohudební námět, totiž obraz současné politické situace v Evropě. Skladatel to však popřel a připustil pouze, že jej spíše vyprovokovala ironie jistého kritika, který v současné hudbě viděl pouze zvukové dráždění smyslů, k němuž jsou zneužívány historické principy formy. Williams se řadí k celé řadě skladatelů, kteří právě ve třicátých létech usilovali udržet a posléze revitalizovat to, co avantgardní generace po první světové válce bez velkého rozmýšlení zavrhla. Tito strážci tradic však zároveň skutečně přijali ono nové a dráždivé, co objevila odvážná experimentující generace let dvacátých. Ve Williamsově symfonii se tak potkává útočný zvuk a střety disonancí s pečlivou tematickou prací a vyvážeností struktury. Nejlépe se mu dařilo, když mohl připojit jistý nadhled, ke kterému mu dobře posloužily kontrapunktické formy (3. věta). Mše g moll (a capella) je ze začátku dvacátých let. Její zařazení za symfonii je dramaturgicky nápadité: je totiž příkladem toho, při jakých příležitostech se Williams s hudebním odkazem historických období naučil zacházet. Výborně ji zpívají Richard Hickox Singers . Šest sborů (Londýnský symfonický sbor je jejich prvotřídním interpretem) vzniklo na objednávku stanice BBC roku 1939. Textovou předlohu tvoří básně Percyho Byshe Shelleye. Sbory nesou podtitul "to be sung in the time of war", jsou to tedy bojové (unisono) písně s orchestrálním (existuje i verze s klavírním) doprovodem, které měly posilovat ve válečných létech. Bylo by nejlépe, kdyby takové písně nemusely existovat. V konečné instanci je lhostejno, která strana vyzývá k "odvaze, proniknout stíny světa" a dosáhnout vítězství. Williamsovy sbory však nejsou válečným pokřikem a patetickým chvástáním. Velký anglický lyrik hovoří o lásce a volnosti, o únavě lidstva obtěžkaného minulostí, o naději nové epochy. Williamsova hudba je s výjimkou prvního pochodového sboru lyrická. Shelley zemřel 1822, Williams 1958. A sbory jsou - bohužel - stále aktuální.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 68:20

Nahráli: Richard Hickox Singers, London Symphony Chorus, London Symphony Orchestra, Richard Hickox

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.