pátek, 1. březen 2002

Ralph Vaughan-Williams: Sir John in Love

Napsal(a) 

booklet booklet
"Všechno je jen hra": tento výrok zmoudřelého Sira Johna Falstaffa Williama Shakespeara se stal posláním moudrého Giuseppa Verdiho a jeho poslední opery. Verdiho mladší anglický kolega Ralph Vaughan-Williams (1872-1958) napsal svého Zamilovaného Sira Johna ve svých šestapadesáti, zdaleka ne na konci života jako Verdi. Shakespeare jej doprovázel (ostatně jako každého Angličana) od mládí - už mnohem dříve se podílel na scénické hudbě pro divadlo ve Stratfordu nad Avonou a koneckonců pro anglického umělce každého oboru je Shakespeare něco jako bible. Williams si napsal libreto sám a víceméně se držel předlohy Veselých paniček windsorských (zatímco Arrigo Boito pro Verdiho použil kromě této veselohry i drama Jindřich IV.). Ostatně, ač si Verdiho díla vážil, byl Williams přesvědčen, že Ital Shakespearovi nemůže přijít docela na kloub - z toho, co jej na Verdiho Falstaffovi neuspokojovalo, vinil však především Arriga Boita. Williams se ve svém Zamilovaném Siru Johnovi vydal na nebezpečnou půdu: spojit hudbu 20. století s historismem, kterou v jeho opeře zastupují doslovné citace anglických lidových písní a tanců, tradovaných od alžbětinské Anglie, s předpokladem, že právě ony mohly být i součástí Shakespearových her (včetně dodnes populární melodie Greensleeves). Poslech Williamse v žádném případě nevyvolává potřebu srovnávat jej s Verdim. Melodika, orchestrace, ale hlavně jazyk určuje celkový dojem a ten nás vtáhne již po prvních taktech vtipné Williamsovy hudby. Falstaffův charakter je u něj mnohem bezelstnější, lyričtější - jak říká Michael Kennedy v bookletu, není ani směšný ani tragický, není jen hora masa a tuku, a opravdu může být zamilovaný. S porozuměním pro jemnosti shakespearovské komedie jsou vykresleny i ostatní postavy, při poslechu s libretem si fantazie samozřejmě představuje jevištní akci. Co kdyby si někdy naše operní dramaturgie tohoto díla povšimla? Snímek sice vznikl ve studiu, všichni interpreti však (včetně sboru) hrají divadlo, sbormistr Alan Fearon , asistent dirigenta Richard Hetherington a dirigent Richard Hickox , 19 sólistů, sbor a orchestr a konečně i technický tým (včetně zmíněného autora studie Michaela Kennedyho) připravili příkladně dokonalý snímek.

Vydavatel: Chandos CHAN

Stopáž: 68:05 + 68:34

EAN: 0724356612327

Nahráli: Donald Maxwell, Roderick Williams, Susan Critton, Laura Claycomb, Sarah Conolly, Mark Padmore aj., The Sinfonia Chorus, sbormistr Alan Fearon, Northern Sinfonia, Richard Hickox

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.