(Mozart, Hindemith, Mendelssohn-Bartholdy, Berlioz, Smetana, Dvořák, Mahler, Janáček, Bartók, Schönberg)
Philharmonia Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, Wiener Philharmoniker, Česká filharmonie, Rafael Kubelík – dirigent. Text: A, N. Nahráno: 1946, 1958, 1950 – 1954, Chicago, Londýn, Vídeň. Vydáno: 2008. TT: 67:08, 70:22, 49:38, 69:28. ADD. 4 CD Membran Music 231668 (distribuce Bohemian Music Service).
Diskografie Rafaela Kubelíka je velmi rozsáhlá. Ten, kdo měl možnost do ní nahlédnout prostřednictvím zahraničních katalogů, mnohokrát zalitoval nad její nedostupnosti v dobách totality, kdy jsme nemohli navštěvovat Kubelíkovy koncerty. Každou dovezenou LP desku „odtamtud“ jsme chovali jako vzácnou relikvii. Nesporně nejvýznamnější oddíl tvoří nahrávky pro vydavatelství Deutsche Grammophon. Ty samozřejmě u nás dnes patří ke zcela dostupným – vesměs se už jedná o velmi pečlivě připravené reedice. Zvláště obdivuhodné jsou nahrávky české hudby se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Berlínskými filharmoniky (mimo jiné komplet Dvořákových symfonií) či Bostonským symfonickým orchestrem (Má vlast), ale i komplety symfonií Mahlerových, Beethovenových či Schumannových, snímky celých oper, například Webera, Wagnera, Verdiho, Pffitznera. Mohl by tak vzniknout mylný dojem, že ostatní nahrávky mimo toto vydavatelství jsou méně významné. To by samozřejmě byl velký omyl. Zvláště úctyhodnou sadu nahrávek objevíme na labelu Orfeus, kde se prostřednictvím živých snímků ocitáme na Kubelíkových koncertech. Současná edice v řadě Portrait – 4 CD uložené v úhledném pouzdru knižního formátu (label Membran Music) – vzbuzuje napoprvé dojem, že se jedná o další „znovuobjevené“ Kubelíkovy nahrávky. Ve skutečnosti však většinou jde o nová vydání nahrávek prezentovaných už dříve v řadě Testament na CD, s nahrávkami pořízenými původně firmou His Master's Voice, tedy patřící pod EMI. Tato fakta, pro každého náročnějšího sběratele velmi důležitá, ba zásadní, vyžadují „detektivní pátrání“. A to by u takovéto edice rozhodně nemělo být, ať k tomu „zamlčení“ vedou jakékoliv důvody. Vlastní album je jinak vybaveno velmi uspokojivě. Poměrně rozsáhlý text o Kubelíkovi je faktograficky bohatý, politické aspekty v něm nejsou prvořadé, pro nás a jistě i pro něho samotného nezapomenutelný návrat v devadesátých letech je zmíněn jen epizodně.
Zásadní jsou zde nahrávky. Ty jsou vynikající a neměly by chybět ve sbírce žádného zájemce o Rafaela Kubelíka, neboť se jedná o zcela zásadní pohled na Kubelíkovu činnost krátce po jeho emigraci a v období první poloviny 50. let. Každá z nahrávek má určitý význam. Tak máme například možnost slyšet Janáčkovu Sinfoniettu ještě s Českou filharmonií , pořízenou studiově krátce po jejím uvedení na prvním Pražském jaru, a Dvořáko-vu Osmou natočenou s tehdy ještě mladým londýnským Philharmonia Orchestra těsně po Kubelíkově emigraci. Obdivuhodné jsou nahrávky klasiky 20. století z Chicaga! Mnohé novodobější snímky jim co do celkového nasazení a technického mistrovství konkurují jen velmi těžko (výrazově strhující Bartókova Hudba pro strunné a bicí nástroje a celestu , či obdivuhodně hudebně propracovaných 8 orchestrálních kusů Arnolda Schönberga!). Někdejší mono-verze pořízené ještě na černých deskách jsou vzorně ošetřeny, zvuk je většinou naprosto dokonalý a tedy plně uspokojující.
Bohuslav Vítek
HHHHH
Membran Music přichází s oblíbeným podnikem mnohých menších vydavatelství, a to s vydáváním kolekcí nahrávek hvězd minulosti. V případě Rafaela Kubelíka již existuje několik takovýchto souborů, včetně DVD. Tento nový Portrét , jak se také 4CD set jmenuje, přináší výlučně mono nahrávky z konce 40. a počátku 50. let a tím je také zajímavý. Rafael Kubelík vytvořil svými četnými nahrávkami, zvláště se Symfonickým rozhlasem Bavorského rozhlasu bázi, na jejímž základě může být i po své smrti stále hodnocen jako jeden z největších dirigentů 20. století. Tyto dnes již legendární interpretace četných děl české hudby či například kompletu Mahlerových a Brucknerových symfonií jsou všeobecné známé a uznávané a o to zajímavější je srovnat nahrávky s jejich „předchůdci“, to jest s dřívějšími, často prvními Kubelíkovými nahrávkami těchto děl. Set přináší záznamy Kubelíkovy práce s Chicagským symfonickým orchestrem , která neměla dlouhého trvání a skončila odchodem dirigenta po třech sezonách. Jedním z důvodů bylo příliš časté provozování moderní hudby. Právě tyto nahrávky jsou však s odstupem času velmi ceněny. Na CD setu je Chicago Symphony Orchestra zastoupen nahrávkami Hindemithových Symfonických metamorfóz na téma Carla Marii von Webera , Bartókovou Hudbou pro strunné, bicí nástroje a celestu , Pěti orchestrálními kusy Arnolda Schönberga a Mozartovou „Pražskou“ symfonií . Nahrávky hudby 20. století jsou výborné, Bartók i Schönberg v Kubelíkově podání jsou napínaví, průzrační a živoucí. Hindemith je strhující a Mozart se dá i přes horší zvukovou kvalitu stále poslouchat pro čisté, nezatížené pojetí. Gustav Mahler je zde zastoupen 1. symfonií v podání Vídeňských filharmoniků . Již v této rané nahrávce Mahlera je přítomen jasný dirigentský názor na skladatelovu hudbu a způsob její interpretace, který není založen na vyhrocených expresivních změnách, ale spíš na hudebnosti a jisté uměřenosti. Hudba 19. století je pak dále zastoupena na nahrávkách Philharmonia Orchestra (více se o názvu orchestru, stejně tak jako o skladbách samotných v bookletu nedozvíme) ve skladbách Mendelssohna-Bartholdyho, Berlioze a zvláště pak dvou českých velikánů Smetany a Dvořáka. Části z Prodané nevěsty , stejně tak jako Dvořákova 8. symfonie jsou výrazově strhující, přičemž tato výrazovost rozhodně nespočívá v rychlých tempech, ale v propracovanosti zvuku orchestru a zvýrazňování jednotlivých nástrojových linek. Největším a zároveň nejpříjemnějším překvapením je pro mě osobně nejstarší nahrávka, zastoupená na CD setu, a tou je Janáčkova Sinfonietta s Českou filharmonií z roku 1946. Přes zhoršenou kvalitu záznamu, která vadí snad nejvíce ve vypjaté 3. větě, je tato nahrávka krásným dokladem, jak dobře Česká filharmonie hrála ve 40. letech a jak Kubelík neromanticky a přitom dostatečně muzikálně interpretuje Janáčka a obecně hudbu 20. století. CD set ukazuje pestrost Kubelíkova záběru, který jako dirigent neměl žádnou specializaci a stejně poctivě přistupoval k Mozartovi, Mahlerovi či Janáčkovi. Všechny jeho nahrávky z dokumentované ranější fáze mají velmi vysokou úroveň a i přes šum a občas zkreslený zvuk starých mono záznamů (zvláště u smyčců) stojí určitě za poslech.
Eva Velická
HHHH
Na obalu tohoto nově vydaného „portrétu“ Rafaela Kubelíka (1914 – 1996) máme dirigentovu známou fotografii, na které mu bylo kolem sedmdesáti. Nicméně všechny zde obsažené nahrávky jsou mnohem starší, z let 1946 až 1954, kdy bylo Kubelíkovi čtyřicet. Výběr autorů opravdu odpovídá tomu, čím byl Kubelík znám: jsou tu čeští autoři, Smetana, Dvořák, Janáček, dále Mozart a Mahler – a dva klasikové 20. století, Hindemith a Bartók. Jde většinou o snímky z prvních let Kubelíkovy emigrace z doby působení v Londýně a Chicagu. V jeho rozsáhlé diskografii jde o mimořádně zajímavé historické záležitosti, na druhou stranu je třeba říci, že ke skutečně reprezentativnímu „portrétu“ by bylo nutné sáhnout i k některým novějším snímkům. Tituly jako Symfonietu , Mozartovu Pražskou nebo Mahlerovu První nahrál dirigent víckrát a později ještě lépe technicky i hudebně. Právě chicagské snímky, ze kterých tu je Mozartova Pražská, Hindemithovy Symfonické metamorfózy , Bartókova Hudba pro bicí a celestu a Schönbergových Pět orchestrálních kusů patří u nás k těm hůře dostupným a prozrazují skvělou úroveň tohoto amerického orchestru. Snímky s Philharmonia Orchestra pořídil s Kubelíkem v Londýně slavný producent EMI W. Legge, který tento orchestr sestavil přímo pro nahrávání z nejlepších hudebníků a nahrával s ním pak nejvíc mladý Karajan, který tehdy ještě nebyl v Berlíně, a Otto Klemperer (oba prakticky celý základní repertoár). Svou šanci dostal i Kubelík a vysokou úroveň hráčů zde ukazují Předehra a tance z Prodané nevěsty , Předehra ke Snu noci Sv atojánské i Dvořákova Osmá . Vzácný je snímek Janáčkovy Symfoniety z roku 1946, natočený sice pro EMI, ale ještě v Praze s Českou filharmonií . Je to pravděpodobně vůbec první snímek této skladby vůbec! A pak je zde zřejmě první Kubelíkova nahrávka Mahlera, První symfonie s Vídeňskými filharmoniky z roku 1954 – zajímavá sonda do dějin „vídeňského zvuku“. Kubelíkovy slavnější novější snímky jsou relativně snadno dostupné na labelech Orfeo a Deutsche Grammophon, tyto starší vydala edice Testament, ale i Decca a EMI, a ty americké vyšly původně na labelu Mercury. Jsou působivým dokumentem dirigentovy živelné muzikálnosti i jemnosti. Setkání s některými novějšími snímky s Berlínskými filharmoniky nebo Symfonickým orchestrem bavorského rozhlasu to ale nenahradí. Tento komplet proto nelze považovat za ideální Kubelíkův portrét, ale za zajímavý pohled do archivních šuplíků. Autor průvodního textu zůstává v anonymitě, ale solidně tu shrnul základní a podstatné věci. Není těžké si domyslet, že autoři kompilace prostě sáhli po těch nahrávkách, kde neměli technický ani ekonomický problém s autorskými právy. Tak je to, pokud vím, se všemi tituly této edice a této firmy. Už před šedesáti lety se hrálo v Evropě tak dobře, že je to zajímavé i dnes. Tak jedinečné ovšem všechny kreace nejsou a je logické sáhnout i k novějším snímkům.
Jindřich Bálek
Body: 4 z 6
