úterý, 28. červen 2011

Rabudeň, rabudeň

Napsal(a) 

Rabudeň, rabudeň Rabudeň, rabudeň

Luboš Holý – zpěv, Musica Folklorica (Miroslav Kolacia – housle, Robert Kulíšek – viola, Martin Slovák – kontrabas, Petr Pavlinec – cimbál). Nahráno a vydáno: 2010. 1 CD Indies Scope MAM 468-2.

Nová deska profesora Luboše Holého , kterou firma Indies vzdala poctu jeho jubileu (* 21. října 1930, Hrubá Vrbka), je plná nádherných písní a emocí. Jenomže vše povyšuje na gramofonovou událost vklad všech muzikantů v čele s Lubošem Holým. Ten je žijící legendou moravského folkloru. Jeho rozsahem obdivuhodný baryton je i ve vysokém věku neuvěřitelně barevný, tvárný a mužně pevný; svým způsobem přírodní anomálie. Písňové skvosty na nahrávce nejsou běžně známé, ale každá je perlou. (To platí i o valčíku Boston je město, má ulic dve sto , která se z charakteru desky poněkud vymyká.) Název projektu je odvozen z nádherné sedlácké písně Rabudeň, rabudeň, zelená rabudeň . K tomu Luboš Holý dodává, že když se zeptal kmocháčka Přívratského, co že to je ta rabudeň, tak mu odpověděl: „Chalabúd, chlapče.“ Holý dodává, že je to popínavá rostlina, jež roste v lese Kobeli a používala se též k vázání otýpek, zvaných fašin, sloužících po vyschnutí hospodyním k rodmýchávání ohně.

Deska však není jen zážitkem kvůli nenapodobitelnému projevu Luboše Holého, ale i díky hře všech muzikantů, zvláště pak cimbalisty Petra Pavlince (viz Mám já hrušku ) a primáše Miroslava Kolacia (například skvělé sólo v úvodu písně Boston je město). Abyste mohli moje nadšení pochopit, tak si budete muset Rabudeň pustit. Stojí to za to. Tak ryzí lidový projev potěší srdce i duši.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.