sobota, 12. leden 2002

QVOX: Janáček: Ach vojna vojna - Leoš Janáček

Napsal(a) 

booklet booklet
Mužský čtverozpěv má hluboké historické kořeny, ještě v 19. století býval jedním z nejpopulárnějších žánrů. Začínající skladatelé si na něm tříbili čtyřhlasou sazbu, zpívali je profesionálové i amatéři. Ojediněle existovaly podobné soubory ještě v první polovině století dvacátého (vedle nich mezitím vznikaly ansámbly, věnující se jiným žánrům, hudbě swingující, trampské písni apod.). Socialistický realismus vokální tvorbu sice podporoval, nicméně především za účelem burácivého budovatelského repertoáru, křehká krása harmonizovaných hlasů byla méně důležitá. Krásná tradice hynula se stále rostoucí propastí mezi žánry, obdivován byl zpěv jiných "trojek" a "čtyřek" (ne nadarmo jsou v bookletu připomenuti Beach Boys; ostatně žánrovému přesahu se soubor nebrání). V lepších časech čtverozpěvu bylo jeho výhodou, že byl provozovatelný pěveckým kvartetem právě tak jako sborem; ten pravý půvab však měli čtyři barevně a dynamicky vyvážení sólisté. A tak je krásným překvapením i příslibem činnost mužského vokálního kvartetu QVOX , jehož uměleckým vedoucím je barytonista Tomáš Krejčí . Soubor byl založen roku 1997. Všichni jeho členové - jmenovaný Tomáš Krejčí, tenorista Petr Julíček , tenorbarytonista Tomáš Badura a basista Martin Šujan - jsou absolventy Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Na snímku je zastoupen sedmi čísly Leoš Janáček (Láska opravdivá, Divím se milému, Vínek stonulý, Ach vojna vojna, Dež viš, Na prievoze, Ó lásko ), třemi Antonín Dvořák (Zavedený ovčák, Milenka travička, Hostina ), jednou je zde Felix Mendelssohn-Bartholdy (Wasserfahrt ) a Franz Schubert (Liebe ), dvakrát Robert Schumann (Der träumende See, Die Minnesänger ). Jsou zařazeni i autoři starší hudby, Pierre Passereau (Il est bel et bon ) a Orlando Lasso (Matona mia cara ) ze 16. století. A konečně skutečně hezké úpravy lidových písní od Oldřicha Halmy (Zahrajte mě, husličky, Chodila Maryška, A keď prišlo bílé ránko ), Martina Šujana (Keď já pôjdzem ), Zdeňka Kaňáka (Polka ) a Františka Fialy (Muzikanti co děláte?, Aj hory hory, Nestarost ). Kvartet zpívá prostě, neokázale, intonačně jistě, barevně se hlasy krásně pojí. Je to hezký snímek a dobře se poslouchá. Nejen proto, že v úpravách lidových písní, které zde tvoří většinu, je "klíč od domova".

Vydavatel: Classic

Stopáž: 44:47

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.