pondělí, 3. říjen 2011

Projekt Z - Projekt Z

Napsal(a) 

Projekt Z - Projekt Z Projekt Z - Projekt Z

Petr Zelenka – kytara, preparace Marcel Bárta – tenor saxofon, basklarinet, hlas, perkuse, Rodrigo Parejo – flétna, hlas Daniel Šoltis – bicí, perkuse. Nahráno: 9/2010, Studio Svárov. Vydáno 2011. TT: 54:09. 1 CD Animal Music ANI027-2.

Za tradičním obalem řady Animal Music se tentokráte skrývá hudba zlehka a příjemně vybočující z dosavadní estetické linie vydavatelství. Svou novou nahrávkou prezentuje respektovaný jazzový kytarista Petr Zelenka další krok ve svém uměleckém vývoji. Novou, poněkud méně klasicky nástrojově obsazenou formaci vytvořil společně se dvěma členy Vertigo Quintetu, Marcelem BártouDanielem Šoltisem a ke společnému natáčení přizval navíc ještě španělského flétnistu Rodriga Pareja . Tato Zelenkova sestava je oproti dřívějším podstatně otevřenější k inspiracím z různých směrů jazzové i nejazzové avantgardy. Většina skladeb má sice jasný a konkrétní komponovaný základ (autorsky Zelenka na desce dominuje), ale projev celé kapely je pak postaven především na improvizaci a společné kooperaci při výstavbě hudebního tvaru.

Tímto způsobem tak hráči v průběhu tvorby alba navštívili řadu hudebních zákoutí, od improvizovaných barevných textur, přes inspirace freejazzovou historií a děním v soudobém evropském jazzu, ale v rytmice najdeme i názvuky tanečních rytmů (na spektru od dechovky až po breakbeat) či tradice jazzrockové fúze, a když je potřeba, tak i pochodu. Výsledek lze brát jako bezstarostné hudební dobrodružství nebo ještě jako určité stylové hledání a zrání nové Zelenkovy sestavy spojené třeba i s popíchnutím proti dnešním, často až přehnaně dodržovaným producentským a komerčním zásadám, že albové kolekce musejí mít úzkostlivě dodrženou jednolitou image.

Proti rozsáhlejším, důkladně promyšleným a často překvapivě dramaticky vystavěným kompozicím (např. Police , Podruhé ) zde stojí kratší kusy, které lze chápat spíše jako jednolité zvukové artefakty, ať už jde o různá improvizovaná intermezza nebo třeba o hlučně razantní, téměř punkovou hříčku Prozaik . V případě kapely složené ze silných hudebních individualit je tendence k určitému pnutí na stylové a aranžérské rovině zřejmě zkrátka nevyhnutelná, zároveň si tak ale lze na jedné nahrávce užít například kontrast mezi poněkud chladně introvertním Bártovým stylem a expresivním projevem energického Pareja, Zelenkovo zvukové hledačství (včetně preparací kytary) nebo Šoltisovu univerzálnost. Každopádně to (na rozdíl od jiných zdejších jazzových uskupení) v této kapele kypí životem.

Ať už se kvarteto věnuje tichým komorním meditacím, rozvětveným polyfoniím, či divoce burácí ve společných unisonech nebo freejazzové psychedelii, činí tak dohromady vždy s méně nebo více akademickým nadhledem. To může některé posluchače fascinovat, v jiných vyvolat trýznivou touhu po větší atavistické energii a u většiny z obou táborů povzbudit zvědavost po dalším albu – najít odpověď na otázku, jakým směrem se tato formace vydá dál. Pokud se zadaří, mohlo by po fenoménu jménem Vertigo Quintet na naší scéně vyrůst opět něco alespoň podobně silného.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.