neděle, 21. červenec 2013

Pražský filharmonický sbor - Bernstein, Kodály, Janáček

Napsal(a) 

Pražský filharmonický sbor - Bernstein, Kodály, Janáček Pražský filharmonický sbor - Bernstein, Kodály, Janáček

Pražský filharmonický sbor, Lukáš Vasilek – sbormistr, Tobiáš Fanta – chlapecké sólo, Jaroslav Březina – tenor, Ivana Pokorná – harfa, Jan Horváth – bicí, Aleš Bárta – varhany, sólisté PFS. Text: Č, A. Nahráno: 1/2011, 2/2012, Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2012. TT: 64:13. DDD. 1 CD Radioservis CR0615-2.

Po řadě let je konečně na světě profilová deska Pražského filharmonického sboru. Lukáš Vasilek tak navázal na dnes již archivní projekty Josefa Veselky a Pavla Kühna. Vrchol jeho dosavadního působení u nejlepšího českého sboru se vydařil! Deska má výbornou dramaturgii, technický záznam i výtvarný design. Navíc sbor se uvedl v tom nejlepším světle. Jednou větou – ve všech skupinách zpívá skvěle. Tři kompozičně hodně odlišné skladby, tři podoby křesťanského civilizačního základu, tři způsoby využití podpůrné role varhan... Událostí (a to nejen v rámci české gramofonové produkce) je nahrávka Kodályho Missy brevis , svérázné oslavy lidského hlasu, duchovních konstant evropského křesťanství, jež je také dokladem, že sbor má mezi sebou velmi kvalitní zpěváky – sólisty. Varhanní verze Bernsteinových Chichesterských žalmů je u nás prováděna vzácně a znám pouze jedinou nahrávku – Matthew Best a jeho Corydon Singers. Je komornější, hlasově barevnější je však PFS. Chlapecké sólo na snímku Radioservisu je kvalitní, nicméně jsem slyšel už lepší „andělské“ hlasy. Janáčkův Otčenáš není ani tak těžký technicky, jako nalezením ideálních proporcí a odkrytím jemných „valérů“ autografu. Lukáši Vasilkovi se to podařilo v míře téměř dokonalé. Tenorista Jaroslav Březina zazpíval důležitý sólový part stylově a dobře. (Slyšel jsem však už hlasově přesvědčivější podání.) Jako celek je deska důležitým přínosem do českého nahrávacího fondu a vnímavého posluchače oblaží hodinou krásné hudby.

Body: 0 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.