neděle, 21. červenec 2013

Pražský filharmonický sbor - Bernstein, Kodály, Janáček

Napsal(a) 

Pražský filharmonický sbor - Bernstein, Kodály, Janáček Pražský filharmonický sbor - Bernstein, Kodály, Janáček

Pražský filharmonický sbor, Lukáš Vasilek – sbormistr, Tobiáš Fanta – chlapecké sólo, Jaroslav Březina – tenor, Ivana Pokorná – harfa, Jan Horváth – bicí, Aleš Bárta – varhany, sólisté PFS. Text: Č, A. Nahráno: 1/2011, 2/2012, Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2012. TT: 64:13. DDD. 1 CD Radioservis CR0615-2.

Po řadě let je konečně na světě profilová deska Pražského filharmonického sboru. Lukáš Vasilek tak navázal na dnes již archivní projekty Josefa Veselky a Pavla Kühna. Vrchol jeho dosavadního působení u nejlepšího českého sboru se vydařil! Deska má výbornou dramaturgii, technický záznam i výtvarný design. Navíc sbor se uvedl v tom nejlepším světle. Jednou větou – ve všech skupinách zpívá skvěle. Tři kompozičně hodně odlišné skladby, tři podoby křesťanského civilizačního základu, tři způsoby využití podpůrné role varhan... Událostí (a to nejen v rámci české gramofonové produkce) je nahrávka Kodályho Missy brevis , svérázné oslavy lidského hlasu, duchovních konstant evropského křesťanství, jež je také dokladem, že sbor má mezi sebou velmi kvalitní zpěváky – sólisty. Varhanní verze Bernsteinových Chichesterských žalmů je u nás prováděna vzácně a znám pouze jedinou nahrávku – Matthew Best a jeho Corydon Singers. Je komornější, hlasově barevnější je však PFS. Chlapecké sólo na snímku Radioservisu je kvalitní, nicméně jsem slyšel už lepší „andělské“ hlasy. Janáčkův Otčenáš není ani tak těžký technicky, jako nalezením ideálních proporcí a odkrytím jemných „valérů“ autografu. Lukáši Vasilkovi se to podařilo v míře téměř dokonalé. Tenorista Jaroslav Březina zazpíval důležitý sólový part stylově a dobře. (Slyšel jsem však už hlasově přesvědčivější podání.) Jako celek je deska důležitým přínosem do českého nahrávacího fondu a vnímavého posluchače oblaží hodinou krásné hudby.

Body: 0 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.