úterý, 12. únor 2002

Plácido Domingo: Verdi - Domingo - Verdi

Napsal(a) 

booklet booklet
Textová brožura uvnitř boxu začíná debutovým seznamem Plácida Dominga ve Verdiho operách. První je Aroldo v roce 1961 (Monterrey) a poslední (?) Arrigo (La battaglia di Legnano) v Kráovské opeře Covent Garden v roce 2000, věkový rámec je tedy 20 až 59 let! Už jenom toto prosté sdělení svědčí o jeho neumdlévající touze učit se, poznávat dosud nepoznané, nezůstat na povrchu několika vybranými efektními áriemi. V šedesáti většina zpěváků a zpěvaček buďto už nezpívá, nebo hlasově a vitálně chřadne a na jejich místa nastupují mladší. Domingo má stále chuť měřit síly s mladými a přicházet s nečekanými projekty. Byl též iniciátorem této kompilace, pro kterou speciálně nahrál poprvé ve své kariéře s Valerijem Gergijevem a Myung-Whun Chungem řadu árií. Výčet dirigentů v tomto projektu by byl dlouhý a vedl by od Herberta von Karajana k Giuseppe Sinopolimu , totéž by bylo s orchestry. Vytvořit takovouto velkoryse koncipovanou edici, životní retrospektivu geniálnímu tenoristovi samozřejmě není v moci katalogu jedné firmy. Proto Deutsche Grammophon, jehož nahrávky přece jenom převažují, koupil (nebo vybártroval?) práva k vydání od firem Sony, EMI, Erato, Teldec, Decca a BMG. Takováto kooperace má výhodu pro konečného uživatele hlavně v tom, že je pak možné vytvořit skutečně reprezentativní profil. Jestliže k technické kvalitě by bylo možné vznášet dílčí výhrady a upozorňovat na nedokonalosti, o samotné interpretaci lze psát pouze v superlativech. (Ostatně jsem toho názoru, že nahrávka je hlavně o hudbě a o její interpretaci, nikoliv prvoplánově o technickém zpracování.) Ve všech áriích naplňuje Domingův hlasový a výrazový projev nejvyšší parametry. Na rozdíl od řady kolegů je nejen excelentním pěvcem, ale i charakterním "hercem". Hlas a výraz konkrétní role jsou u něho vždy v rovnováze. Popisovat Domingův projev by však bylo nošením dříví do lesa, protože je u nás dobře znám. (Naštěstí nejen účastí v projektech Tří tenorů.) Celý titul má též špičkovou výtvarnou a grafickou úroveň; velkou dokumentační hodnotu má brožura s jeho uměleckým i životním portrétem, obsahujícím řadu u nás neznámých fotografií. Box sice není levnou záležitostí, leč nadšenci, kteří si ho obstarají, budou mít doma malý poklad.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 77:23 + 76:56 + 72:46 + 76:20

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.