The Sounds and the Fury (David Erler – kontratenor, Klaus Wenk, John Potter – tenor, Joachim Höchbauer, Thomas E. Bauer, Colin Bass – bas). Produkce Bernhard Trebuch. Text: N, A. Nahráno: live 9. 10. 2009 v kartuziánském kostele v Mauerbachu, Rakousko. Vydáno: 2010. TT: 56:10. DDD. 1 CD ORF CD 3094, ORF Edition Alte Musik, Paradise Regained – polyphonie der renaissance.
Hluk a vřava – nezvyklý název si podle Macbethova monologu (později přejatého do jiných uměleckých děl) zvolila šestice německých a anglických pěvců, z nichž nejznámější je tenorista John Potter . Po Gombertovi, Obrechtovi a jiných vydal ansámbl The Sounds and the Fury (opět v edici staré hudby ORF v řadě Ráj znovunabytý) další snímek renesanční hudby, tentokrát je na něm přední tvůrce franko-flámské školy Pierre de La Rue (asi 1460 – 1518). Disk přináší dvě mše tohoto skladatele, z nichž první Missa Ave sanctissima Maria je v dějinách hudby vyzdvihována jako první známá šestihlasá mše vůbec; uplatňuje jeho dvě oblíbené techniky: kánon a parodii (vychází z jeho stejnojmenného moteta). Čtyřhlasá Missa O salutaris hostia je rovněž kánonická a parodická, její model však není znám. Obě mše patrně vznikly v posledních letech hudebníkova působení v pěveckém sboru na burgundském dvoře. Jsou lahůdkou pro znalce kontrapunktických technik, v první mši lze sledovat například odlišnosti od původního moteta a přidání jiné dobové melodie, ve druhé mši zápis jediného hlasu a požadované transpozice apod. Ve zvuku a interpretaci je znát, že The Sounds and the Fury navazuje na dnes již klasické soubory jako třeba Hilliard Ensemble a že jde o live snímek, není totiž dokonale sterilní, má atmosféru a činí dojem celku. Snad mi v souboru chyběly trochu výraznější basy. V každém případě jde o vynikající nahrávku u nás stále málo prováděné hudby okolo roku 1500.
Body: 5 z 6