středa, 11. srpen 2004

Piano Concertos of the '20s, vol. II

Napsal(a) 

booklet booklet
V roce 2002 vydal Michael Rische CD se čtyřmi klavírními koncerty, jež vznikly ve dvacátých letech minulého století a byly výrazně ovlivněné jazzem (Antheil, Copland, Honneger, Ravel). Rischovo druhé CD pokračuje v mapování této pozoruhodné oblasti třemi dalšími skladbami. Mimořádně zajímavý je pro nás především Koncert pro klavír a malý orchestr Ervina Schulhoffa. Jeho premiéry 15. 3. 1925 se ujal pianista K. Šolc a Česká filharmonie s V. Talichem. Poté zazněl v Praze ještě dvakrát a pro svět jej nově objevil až Rische, který jej uvedl 8. 11. 1993 v Augsburgu. První věta tohoto koncertu zřetelně vychází z impresionismu, který tušíme i v citlivě stylizované druhé větě. Nejefektnější je finální věta Allegro alla jazz s bravurní rytmizací a barvitou instrumentací, s hojně exponovanými bicími nástroji (Schulhoff jich v "malém" orchestru předepsal osmnáct) a s podivuhodnými orientálními názvuky (část Alla zingaresca ). Zcela jiného ražení je Antheilova Jazzová symfonie pro klavír a orchestr (premiéra 10. 4. 1927). Oproti lehce eklektrizujícímu Schulhoffovi nás tento "superjazzový kus" (jak ho označil sám autor) přenáší do světa jazzu v jeho nejčistší a nejodlehčenější podobě. Skladatel nás zjevně chce dobře pobavit, ba dokonce rozesmát. A daří se mu to skvěle. Na poměrně malé ploše předvádí kaleidoskopickou komickou koláž, při jejímž poslechu si připadáme jako v němých filmových groteskách, plných bláznivých nápadů. Gershwinův Koncert F dur pro klavír a orchestr (premiéra 3. 12. 1925) je ze všech tří skladeb nejslavnější a zřejmě plní funkci komerčního magnetu. Tak jako na předešlé nahrávce i na tomto CD oceníme znovu Michaela Rischeho jako skvělého pianistu s výbornou technikou, barvitým výrazem a především pak s dokonalým rytmickým cítěním, které dodává všem třem skladbám švih, jiskru i přirozenou uvolněnost. Ani jeden skladatel nijak nešetřil orchestrální hráče, a tak nelze než obdivovat oba orchestry i jejich dirigenty. Máme-li je porovnávat mezi sebou, pak Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin s Waynem Marshallem se zdá být přece jen o něco barevnější a působivější v detailech než WDR Sinfonieorchester Köln s Guntherem Schullerem.

Vydavatel: Arte Nova / BMG

Stopáž: 64:23

Nahráli: Michael Rische - klavír, WDR Sinfonieorchester Köln - Gunther Schuller, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin - Wayne Marshall

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.