Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 6 hmoll

Z dnešních dirigentů je Valerij Gergijev velkou zárukou originality a zároveň umělecké poctivosti a zralosti. Z jeho nahrávek symfonické hudby si ale nedokážu odmyslet, že se proslavil v první řadě jako operní dirigent. Také jeho Čajkovskij je v nejlepším slova smyslu „akční“, dramatický a mužný. Není to tklivý senzitivní romantik, jeho pojetí je méně citové, skoro nikde se „nepokládá“ do rozlehlých kantilén. Nechybí tu vroucnost, vždycky je ale mužná a zasazená do pevného rámce celé věty. Opak Bernsteina, který se sám sebou až dojímá, v něčem má naopak blízko k ostře řezanému Mravinskému nebo Toscaninimu. Jádrem dramatického pojetí jsou kompaktní smyčce, naopak dechům jako by ponechával mnoho prostoru. Zvuk orchestru je moderní v tom smyslu, že takto by bylo možné hrát i symfonie Prokofjevovy nebo Šostakovičovy. Ve Čtvrté je prostor i na virtuózní pasáže klarinetů ve druhé či pizzicato ve třetí větě. Třetí veta Patetické je v závratném tempu, čtvrtá věta nekončí nekonečnou melancholií – je to bolest přijímaná „s hlavou vztyčenou“, žádné dojímání nad osobní tragédií. Nic proti velkým romantickým kreacím, ve kterých posluchač utone – tato modernizace směrem k energické mužnosti jim je dobrým protipólem. Vídeňští filharmonikové tu mají sytý a plnokrevný zvuk a jsou skvěle sehraní. Nová série Čajkovského symfonií má velkou šanci zaujmout, i když jde o jeden z nejčastěji nahrávaných titulů vůbec.

Vydavatel: Philips/Universal Music

Stopáž: 44:02

Body: 5 z 6

Sdílet článek: