Petr Iljič Čajkovskij – Symfonie č. 5

Pittsburgh Symphony Orchestra, Manfred Honeck – dirigent. Text A, Jap. Nahráno 12. a 14. května 2006 live. Vydáno 2011. TT: 46:04. DDD. 1 CD Exton, Octavia Records Inc. OVCL-0043.

Interpretace Čajkovského symfonií je dnes – v době, která se staví k romantismu jako k čemusi bolestínskému a nezdravému a která opovrhuje patosem a staví do popředí věcnost a pragmatičnost – pravděpodobně obtížnější než kdy jindy. Rakouský dirigent Manfred Honeck nahrál Čajkovského Symfonii č. 5Pittsburgským symfonickým orchestrem a k bookletu přiložil „message“. Říká zde, že řídil pittsburgský orchestr poprvé roku 2006 a okamžitě pocítil, že mezi ním a orchestrem vzniká ta správná „chemie“. Když byl o pět let později požádán, aby Čajkovského Pátou symfonii natočil, rozhodl se použít nahrávku z onoho prvního koncertu. Manfred Honeck doufá, že je z ní slyšet, že nebyla pořízena ke komerčním účelům, byl to koncert pro rozhlas. (Disk byl vydán v Japonsku, Honeckova zpráva je do bookletu vložena volně, což svědčí o jakémsi opomenutí redakčního zpracování.) Snímek se stal dokumentem počátku vztahu mezi dirigentem a hráči. Jsou dirigenti, kteří preferují živé natáčení, a takoví, kteří chtějí mít všechno precizní, a proto volí studio, kde žádný posluchač nezakašle a nezavrzá židle. Mají raději nahrávky sestříhané z více pokusů, protože ne vždycky všechno vyjde napoprvé stoprocentně. Technické možnosti dnes umožňují leccos, ale kompaktní dojem, o tom jsem přesvědčena, může vytvořit jen záznam pořízený v celku, i se svými nedokonalostmi. Jak je to zde, si přesto netroufám říci, uvedeno je, že nahrávka byla pořízena ve dvou dnech, jakýsi sestřih tedy přece jen byl. Myslím, že má Manfred Honeck s onou „chemií“ pravdu, američtí hráči se romantismu nebrání, Čajkovského velké melodické oblouky přitom nejsou přetažené a citové erupce přehnané, osobně bych jich dokonce snesla o něco víc, i tempovému rozvrásnění bych povolila větší kontrasty. Valčík třetí věty by například snesl větší tanečnost, nástup žesťového tématu finální věty by možná mohl být vznešenější, to už je však věc osobního vkusu. Finále je ovšem, se všemi zlomy a gradacemi, vybudováno výtečně.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: