neděle, 15. květen 2005

Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 1-6

Napsal(a) 

booklet booklet
London Symphony Orchestra, Minneapolis Symphony Orchestra, Philharmonia Hungarica, Antal Dorati. Produkce: Raymond McGill. Text: A. Nahráno: 1958-1965. Vydáno: 2004. TT: 77:39, 57:51, 74:59, 68:07, 66:32. ADD. 5 CD Decca 475 6261 (Universal Music).

Kompilace poskytuje jedinečnou možnost soustředěním všech Čajkovského symfonií, k nimž jsou připojeny ještě jeho předehra Romeo a Julie , symfonická fantazie Francesca da Rimini , valčík a polonéza z Evžena Oněgina a Slovanský pochod , a dvě skladby Čajkovského současníků: Variace na Čajkovského téma Antona Arenského a předehra k opeře Kníže Igor Alexandra Borodina. Na koncertních programech se první tři Čajkovského symfonie objevují velmi zřídka, avšak nejen proto se už těžko někdy vyrovnají popularitě druhé trojice. Jsou to díla mnoha zajímavých nápadů, ale pozdější Čajkovského individualita v nich ještě přítomna není. Jako konfrontační prostředek a vlastní úvahy však poskytují pro každého příznivce Čajkovského hudby užitečný materiál. Samy o sobě reprezentují na jedné straně vývoj Čajkovského symfonismu a dokládají také vývoj druhu v jeho době. Antal Dorati nedovolí, aby patos a melancholie Čajkovského hudby překročily únosnou míru. Já osobně bych větší rozmach v interpretaci snesla (zejména u Šesté symfonie ), zvukově jsou podle mého soudu poněkud potlačeny smyčce ve prospěch příliš břeskných žesťů, dotírajících přiznávek a vedlejších hlasů (markantní je to zejména ve Valčíku z Oněgina), což může být ovšem i záležitostí čistě technickou.

Vydavatel: Decca/Universal Music

Stopáž: 77:39, 57:51, 74:59, 68:07, 66:32

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.