úterý, 5. březen 2002

Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní trio a moll op. 50

Napsal(a) 

booklet booklet
Přestože klavírní trio patří k nejběžnějším nástrojovým kombinacím komorní hudby, Čajkovskij se mu dlouho vyhýbal. V dopisu z roku 1880 adresovaném Naděždě von Meck dokonce napsal, že komponování klavírního tria je nad jeho síly, a uvedl celou řadu důvodů, proč má ke spojení klavíru se smyčcovými nástroji výhrady. Neuplynul ani celý rok a Čajkovskij v sobě nalezl náhle dosti sil, aby začal psát skladbu právě pro nástroje, jež považoval za tak nepřijatelně různorodé. Klavírní trio věnoval "památce velkého umělce", svého přítele a příznivce Nikolaje Rubinštejna. Vznikalo v rozmezí let 1881-82 a řadí se bezesporu k mistrovským dílům komorní hudby 19. století. Padesátiminutová skladba sestává z pouhých dvou vět, přičemž obě mají další vnitřní členění. Úvodní elegická melodie se v průběhu první věty připomene podruhé uprostřed a potřetí v závěru této věty. Druhá věta je řadou dvanácti variací, přičemž efektní poslední variace supluje finální větu. V závěru celého díla opět zazní jako smuteční pochod elegická melodie z úvodu první věty. Dva hráči z Tria Passionato - Alexandr Jablokov a Juri A. Rozum - studovali v Moskvě, a není proto divu, že tento soubor věnuje velkou pozornost právě ruské hudbě. Čajkovského hrají výborně, s velkým citovým nábojem. Skladatel pracuje mistrovsky s nástrojovými barvami - a hráči dokáží všechny barevné kombinace s potěšením vychutnat. Klavíru je v tomto díle symbolicky přisouzena hlavní role a jeho part by mnohdy mohl být spíš součástí klavírního koncertu než klavírního tria. Juri A. Rozum nezapře své moskevské školení. Má ze všech tří interpretů největší sklon k patosu (smyčce znějí oproti němu daleko střízlivěji) a někdy snad i k trochu "povrchnějšímu" přístupu, který posouvá vyznění několika málo detailů do jiných poloh (kupříkladu bezdůvodně ostrá staccata v doprovodu závěrečného smutečního pochodu působí zbytečně - a zřejmě nechtěně - ironicky).

Vydavatel: Rosa

Stopáž: 49:49

Nahráli: Trio Passionato (Alexandr Jablokov - housle, Klaus-Peter Hahn - violoncello, Juri A. Rozum - klavír)

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.