neděle, 10. březen 2002

Petr Eben: Faust, Čtyři biblické tance

Napsal(a) 

booklet booklet
Skladatele Petra Ebena, ani jeho varhanní dílo jistě není nutné českému posluchači, obzvláště milovníkům tohoto nástroje, nějak zvlášť představovat. V pořadí druhá nahrávka plánovaného souborného provedení Ebenových skladeb pro varhany obsahuje tentokrát cyklus Faust z roku 1980 a Čtyři biblické tance , které byly zkomponovány před deseti lety. Varhaník Halgeir Schiager se z lásky ke kompozicím tohoto autora vyznával během své pražské návštěvy v loňském roce, pečlivě se podle možností snaží svou interpretaci s Ebenem konzultovat a na nahrávce je obojí znát.

Jako první zazní na snímku cyklus Faust, jehož podoba vznikla na základě staršího díla z roku 1976, jež bylo napsáno k oslavě výročí vídeňského Burgtheateru pro představení Goethova Fausta. Souboj dobra a zla odehrávající se v nitru hlavní postavy cyklu je vyjádřen především prostřednictvím zvukového bohatství varhan. Autor zde záměrně staví proti sobě tradiční varhanní styl a "vulgaritu flašinetu". Kromě obvyklých chorálních citací zde Eben převádí do hudební podoby i Goethův text - například v části Markétka . Cyklus Čtyři biblické tance (nelze si při nich nevybavit jedinečné pražské provedení s tanečníky ve svatojakubské bazilice) ztvárňují "taneční" scény z bible: Davidův tanec před archou , Tanec Šulamítky , Tanec Jiftáchovy dcer y a novozákonní Svatbu v Káně . Schiagerovo provedení obou cyklů je skutečně vynikající. Skladby mu očividně sedí, jsou hrány s nadhledem, ze složitého přediva kompozic vystupuje i díky vhodné registraci přesně to, co má, zkrátka je zřejmé, že pro Schiagera byla radost díla nahrát a pro posluchače je pak radost je poslouchat. Ke kvalitě nahrávky přispěla nemalou měrou i výborná práce s technikou snímání zvuku, což zvláště v případě varhan stojí za povšimnutí! Nezbývá než se těšit na další Ebenova díla ve Schiagerově podání a doufat, že budou provedena přinejmenším ve stejné kvalitě jako doposud.

Vydavatel: Hyperion / Classic

Stopáž: 74:30

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.