Pawel Kaczmarczyk Audiofeeling Band – Complexity in Simplicity

Pawel Kaczmarczyk – piano, Radek Nowicki, – tenor, soprán saxofon, Tomasz Grzegorski – tenor saxofon, basklarinet, Grzech Piotrowski – soprán saxofon, Lukasz Poprawski – alt saxofon, Jerzy Malek – trubka, Rafal Sarnecki – kytara, Wojciech Pulcyn, Michal Barański – kontrabas, Lukasz Zyta, Pawel Dobrowolski – bic, Bogusz Weka – perkuse. Vydáno 2009. TT: 62:34. 1 CD ACT 9484-2 (distribuce 2HP Production).

Opravdu by byl jazz chudší, nebýt polské scény? Liner notes nového alba kapely Audiofeeling talentovaného polského klavíristy Pawla Kaczmarczyka nabízejí rezolutní kladnou odpověď a nelze s nimi nesouhlasit. Jak Tomasz Stańko, tak Krysztof Komeda, Michal Urbaniak či Marcin Wasilewski a další jsou snadno rozpoznatelné a zvučné hlasy dnešní moderní hudby, jež nosí „stigma“ jazzu. Chudší by byla i naše domácí scéna, vždyť Poláci jsou zásadními členy sestav Jaromíra Honzáka či Davida Dorůžky a dodávají jim neopakovatelnou mysterióznost a pozitivní chlad.

Pawlu Kaczmarczykovi je teprve 25 let, ale jeho instrumentální i kompoziční talent a koncepční myšlení neušly hledačům progresivního německého vydavatelství ACT, jež má ve své stáji početné seveřany včetně E.S.T., Nilse Landgrena nebo Victorie Tolstoj i celou řadu jazzmanů z USA a zbytku světa. Ač dokáže Kaczmarczyk rozehrát piano s pořádnou intenzitou, hlavní devízou jeho rodícího se stylu je krása a lyrika. Ušlechtilost jeho tónu se projevuje především v lyrických baladách, kupříkladu v Elegy for E.S ., jež prozrazuje hlavní zdroj hráčské inspirace, totiž umění nedávno tragicky zesnulého Esbjörna Svenssona. Jindy dokáže Kaczmarczyk zklidnit hardbopové řádění zbytku kapely (Hommage To Freddie ), kdy ze řetězu puštění Jerzy Malek či Radek Nowicki sypou z rukávu kvanta hudebních informací, aby v zápětí klavírista svým klidem nabídl posluchači příležitost k jejich zažití. Neznamená to samozřejmě, že by Kaczmarczyk nedokázal vyšponovat jiné opusy do stavu těsně před kolapsem, ale i v takových momentech prosakuje z jeho hry jednoduchá krása. Titul nahrávky Complexity in Simplicity to ostatně naznačuje též. Titulní kompozice představuje na uzdě držené volné asociace jádra Kaczmarczykovy kapely, saxofonisty Nowickiho, kontrabasisty Barańskiho a bubeníka Dobrowolskiho. Otěže drží v rukou pochopitelně Kaczmarczyk, ale projevuje se jako demokratický leader otevřený idejím svých spoluhráčů a dychtivý je rozvíjet. Jeho vlastní hra v sobě pochopitelně nese znaky pianistických vzorů mladé generace, ale na svůj styl má Kaczmarczyk bezpochyby zaděláno. Zvuková kvalita nahrávky je vynikající, stejně jako hra všech zúčastněných. Michal Barański disponuje neuvěřitelně průrazným tónem, který se naplno projeví právě v dobrém studiu a velmi trpí v rukou neschopných zvukařů, prospěšný kontrast ve hře dvou zúčastněných bubeníků je rovněž zjevný. V Česku notoricky známý Lukasz Zyta udivuje bohatou škálou zvuků a rytmickou průzračností, Pawel Dobrowolski naopak hustým polyrytmickým předivem, intenzitou a plným zvukem. I ostatní sidemani se mají čím chlubit a také to na desce s radostí činí. Krásnou práci odvádí v Dálným východem zbarvené baladě Adorable Little Rose basklarinetista Tomasz Grzegorski , intenzivní hardbopový nášup zase nabízí trumpetista Jerzy Malek nebo altsaxofonista Lukasz Poprawski , na atonální výlety se vydává se svým tenorem a sopránkou Radek Nowicki.

Řemeslo opravdu zúčastněným nechybí, ale to je dnes už samozřejmost. Co nabízí Kaczmarczyk navíc, je kompoziční barevnost a schopnost vtáhnout posluchače do dění, ač nejde vždy o dění jen tak snadno uchopitelné. Klavírista v duchu názvu alba balí relativně složitý hudební organismus do jednoduchého komunikativního obalu a takto jej nabízí svým posluchačům. Právě toto může být cesta pro současnou kreativní hudbu.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: