pondělí, 15. listopad 2010

Pavel J. Ryba & The Fish Men - Tour 2008

Napsal(a) 

Pavel J. Ryba – kontrabas, Dean Brown – kytara, zpěv, Petr Valášek – basový klarinet, zpěv, Milan Krajíc – saxofony, Mikoláš Nop – bicí. Vydáno 2009. 1 CD + 1 DVD Hevhetia HV0037/0038-2-331.

Všestranně aktivní Hevhetia nabízí záznam vystoupení „Fishmenů“ v olomouckém klubu Jazz Tibet, a to na CD (6 skladeb) a DVD (všechny nahrávky z CD + další tři). Tento luxusní ediční čin zachycuje formaci, která má na jedné straně na svém poli unikátní celosvětové úspěchy; dosahuje skvělého umístění v různorodých anketách a spolupracuje s výraznými osobnostmi okruhu fusion. Na Tour 2008 tento rozměr podtrhuje kytarista Dean Brown a jeho začlenění do bandu je funkční a přirozené. V domácím hudebním prostředí „rybáři“ mají sice své nadšené obecenstvo, ale v jazzu v užším smyslu jsou spíše zdvořile, s uznáním, ale s jistým odstupem, bráni na vědomí. Příčina je přímo v typu hudby, kterou „český Pastorius“ reprezentuje.

Funk a fusion 70. let vyvolal svého času euforii, kterou sdílely nejlepší postavy jazzu. Ale i v době aktuální konjunktury ji převážná většina protagonistů (např. Shorter, Hancock, McLaughlin, Corea, Vitouš aj.) nepovažovala za jediné východisko své hudební exprese. Později tento směr opouštěli, a to navzdory přetrvávajícím komerčním tlakům v jeho prospěch. Spojení jazzu a rocku (a jiných vlivů) si nadále udržuje velkou oblibu obecenstva, jež je využívaná a zneužívána pořadateli některých jazzových akcí natolik, že mnohé festivaly pod nálepkou jazzu prezentují různé podoby jazz rocku přednostně a dominantně.

Jazzoví specialisté zpravidla nic zásadního proti tomuto typu hudby nemají, jenom správně považují daný model za statický, roky se posunující blíž ke sféře populární kultury; reprezentuje něco, k čemu není nutné se „proposlouchat“ a co následně posluchačovo vcítění odměňuje. Na druhé straně z hlediska vnitřních požadavků daného žánru je v recenzované formaci co obdivovat. Především rytmika Ryba-Nop zní spíše americky než evropsky a právě ona je základem, pro který lidé ze sféry pop music o spolupráci s The Fish Men tolik stojí. Dále k fascinujícím momentům patří leaderova sóla. Kromě Brownových improvizací jedině Ryba dokáže vytvořit napětí a zaujmout i na delší ploše. Ostatní sólisté jsou sice skvěle technicky disponovaní hudebníci, ale posluchač má pocit, že jim byl dán příliš velký prostor. Zvláštní kladnou zmínku si zasluhuje basový klarinet Petra Valáška , který z produkce v druhém plánu dělá poctu Benniemu Maupinovi a zároveň naznačuje základní východiska Fishmenů (Davis začátku 70. let a Headhunters). Zvlášť působivá je Valáškova skladba Haven’t Got It Yet , která v orgiastickém prostředí kontrastně navozuje podmanivou baladickou atmosféru.

Ve srovnání s CD se při sledování DVD výhrady zmenšují. Atmosféra vystoupení (včetně prostřihů na nadšené pohledy a „odvaz“ pohledných slečen) navodí kouzlo daného okamžiku, který zasáhne i jinak hudebně orientované posluchače. Informaci o jazzovém potenciálu skupiny přináší Monkova Straight No Chaser (pouze na DVD) pojatá jako jamová dvanáctka s typickými rekvizitami včetně průměrného scatu a kompetentních (ne strhujících) sól. Samotný Ryba tu až překvapivě dokonale swinguje, na druhé straně Nopovi je jazzový koncept dost cizí. A to navzdory tomu, že ve „své“ hudbě je skvělý.

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.