pondělí, 10. říjen 2005

Pavel Eret, Věra Eretová - Dvoje housle sólo

Napsal(a) 

Pavel Eret, Věra Eretová: Dvoje housle sólo Pavel Eret, Věra Eretová: Dvoje housle sólo
(Ysaÿe, Honegger, Prokofjev)

Pavel Eret, Věra Eretová - housle. Produkce: Milan Richtermoc. Text: Č, A. Nahráno: 1996, Studio Martínek, Praha. Vydáno: 2004. TT: 61:28. DDD. Vydavatel: František Pokorný, Muzeum T.G.M. Rakovník.

Další doklad o tom, že i když je projekt dramaturgicky mimořádně přínosný a umělecky velmi dobře zvládnutý, tak se u nás nenajde dostatečně odvážná firma, aby jej vydala. A tak se sourozenecké duo Pavel a Věra Eretovi muselo uchýlit k tomu, že jim master, soudě dle data nahrávky po dlouhém hledání, vydal soukromník a muzeum, které by se, při vší úctě, mělo jinak věnovat spíše jiným věcem než vydávání klasické hudby. Nejspíš tím utrpěla distribuce, neboť se tato pozoruhodná deska asi těžko dostává do cca deseti nejlepších obchodů s vážnou hudbou s reprezentativní nabídkou, které ještě v tomto státě zůstaly. Co se týká výtvarné ambaláže, tak snaha být jiní dotlačila vydavatele do podoby, která je sice zajímavá, leč špatně čitelná. Hlavní je však hudba, a ta je podána oběma houslisty na úrovni, která zasluhuje uznání. Oba jsou technicky výborně disponovaní a extatický YsaÓe (Sonáta pro dvoje housle ), nebo Honegger (Sonatina pro dvoje housle ) a razantní Prokofjev (Sonáta pro dvoje housle op. 56 ) jsou v jejich podání hodnověrní. Kromě příjemně zdařilé interpretace je třeba vyzdvihnout dramaturgický přínos. Neznám ve světě žádnou jinou nahrávku jak YsaÓeovy sonáty, tak Honeggerovy Sonatiny. U Prokofjeva však existuje těžká konkurence zvláště ve dvou snímcích EMI (Oistrachové, Zukerman - Perlman). Zde se projevila určitá rezerva v nasazení, tónovém rejstříku a v koncepci. I když je to titul pro specialisty a bude to možná chtít přímo detektivní pátrání, tak jej doporučuji. Odměnou vám bude nevšední hudba v nevšedním podání.

Vydavatel: František Pokorný, Muzeum T.G.M. Rakovník

Stopáž: 61:28

Nahráli: Pavel Eret, Věra Eretová - housle

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.