neděle, 10. červenec 2005

Paul Paray: Paul Paray Conducts French Orchestral Music

Napsal(a) 

booklet booklet
(Saint-Saëns, Paray, Lalo, Barraud, Chausson, Ibert, Ravel, Bizet, Hérold, Auber, Gounod, Berlioz, Massenet)

Detroit Symphony Orchestra, Paul Paray. Produkce: Raymond McGill. Text: A. Nahráno: 1956- -1962. Vydáno: 2004. TT: 72.45, 72:41, 67:38, 71:51, 68:11. ADD. 5 CD Decca 475 6268 (Universal Music).

Kompilace nahrávek Paula Paraye (1886-1979) si pět háček plným právem zaslouží: za prvé za dramaturgii snímku, jež nabízí díla francouzských skladatelů od nejpopulárnějších přes méně známá až po úplně neznámá jména a je rozvržen na pěti snímcích podle stylových a časových i žánrových hledisek. Za druhé za vynikající interpretaci: Detroitští symfonikové hrají pod Parayovým vedením instrumentačně bohatou francouzskou hudbu barevně a zvukově čistě, příslušný esprit je zásluhou dirigentského vedení Paula Paraye, jemuž samotnému patří dvě další háčka (rovněž jako skladateli). A páté patří Billu Newmanovi, jenž je zodpovědný za výběr historických snímků v řadě Mercury Living Presence, a produkčně technickému týmu Raymondu McGillovi, Wilmě Cozart, Haroldu Lawrencovi a Robertu Fineovi. Paul Paray byl dirigentem proslulého Lamoureuxova orchestru a poté Colonnova orchestru, jejichž historie měla začátek v poslední třetině 19. století. Když za nacismu nesměl Collonův orchestr nést jméno svého zakladatele židovského původu, opustil Paray na protest Paříž a zapojil se do odboje. Po válce se ke svému orchestru pod jeho původním jménem vrátil. Paray byl jedním z prvních francouzských umělců, jenž byl tehdy pozván do Spojených států, kde dirigoval již před válkou Newyorské filharmoniky, po nich Pittsburghské symfoniky, orchestry ve Philadelphii, Chicagu a konečně Detroitu. S Detroitskými symfoniky realizoval v letech 1950-62 řadu nahrávek, z nichž vznikl tento výběr. Je zde vynikajícím způsobem zahraná a natočená Třetí symfonie (Varhanní) Camilla Saint-Saënse, jež se důstojně dělí o čas na prvním cédéčku s Parayovou vlastní skladbou - působivou Mší k 500. výročí úmrtí Johanky z Arku (sólisty jsou sopranistka Frances Yeend , mezzosopranistka Frances Vible , tenorista David Lloyd , basista Yi-Kwei-Sze , spoluúčinkuje Rackhamský symfonický sbor se sbormistrem Maynardem Kleinem ). Na druhém disku je zastoupen Edouard Lalo (předehra Král d'Ys a Suita Namouna č. 1 ), Henry Barraud (Ofrande Ä une ombre ) a Ernest Chausson (Symfonie in B op. 20 ). Třetí disk je impresionistický: jsou tu symfonické obrazy Jacquese Iberta Escales , Španělská rapsodie Maurice Ravela, Pavana za mrtvou infantku, La Valse a Couperinův náhrobek . Čtvrtý je věnován Georgu Bizetovi (předehra Vlast , suita z Carmen a obě suita z Arlésanky ) a doplněn dvěma předehrami (Mignon a Raymond ) Ambroise Thomase. Těmi byl vytvořen přechod k poslednímu cédéčku, orchestrálním číslům z francouzských oper: obsahuje předehru k Héroldově Zampě , Auberově Diamantové koruně , baletní hudbu z Gounodova Fausta , bakchanále ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila , cikánský tanec z Bizetovy Carmen , hudbu z Berliozových Trójanů , předehru k Massenetově Faidře a končí Gavotou z Massenetovy Mignon . U všech snímků se také dozvíme, jaké technologie bylo při nahrávání použito.

Vydavatel: Decca/Universal Music

Stopáž: 72.45, 72:41, 67:38, 71:51, 68:11

EAN: 4756268

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.