čtvrtek, 21. únor 2013

Paul Lewis - Franz Schubert

Napsal(a) 

Paul Lewis - Franz Schubert Paul Lewis - Franz Schubert

Paul Lewis – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 12/2011, 3/2012, Teldex Studio, Berlín. Vydáno: 2012. TT: 55:03, 67:11. DDD. 2 CD Harmonia Mundi HMC 902136.37.

Čtyřicetiletý liverpoolský rodák Paul Lewis patří k nejzajímavějším soudobým klavíristům. Začátky jeho pianistické dráhy jsou poměrně pozoruhodné. S profesionálním klavírním studiem začal údajně až ve čtrnácti letech, do té doby se učil hrát na violoncello. Dokonce ani nepochází z hudební rodiny, která by mu byla pomohla ulehčit počátek hudební kariéry – jeho otec pracoval v liverpoolských docích a matka byla zaměstnaná v obecní radě. Jeho nejvýznamnějším pedagogem byl Alfred Brendel, díky němuž získal mladý klavírista vřelý vztah k vídeňským mistrům. V Lewisově diskografii převažují nahrávky Beethovena, Schuberta a Mozarta, a většina z nich získala prestižní ocenění. Nepochybuji o tom, že pozornost vzbudí i poslední Lewisův schubertovský projekt. Paul Lewis je totiž umělec obdařený mimořádnou imaginací a dovede se vcítit do Schubertovy hudby jako málokdo. Tlumočí Schubertovy skladby jako nádherné lyrické příběhy či obrazy a jeho hra je dokonce tak barvitá a tak nabitá nejrůznějšími významy, jako by se před námi promítal nějaký skvěle zrežírovaný poetický film, jehož kameraman nás překvapuje jedním krásným záběrem za druhým. Umělec se velmi často pohybuje v tiché dynamice, forte užívá jen zcela výjimečně. Jeho mimořádně měkký a zpěvný tón zní ale i v těch nejtišších pianissimech vysloveně kouzelně (snové trio Scherza Sonáty a moll) . Za pozornost stojí Lewisova bohatá a odvážná pedalizace – jeho hra tím získává netušenou barevnost. Klavíristova hojná rubata a velké tempové výkyvy nejsou nikdy samoúčelné nebo vypočítané na vnější efekt, ale vždy vycházejí z logiky hudebního sdělení. Mimořádně a zcela bezkonkurenčně pracuje Lewis s tichem – jeho pauzy jsou dodýchnuté až k samé mezi a nechávají posluchači dostatek prostoru, aby v sobě každý „obraz“ nechal v klidu doznít. Techniku má Lewis vynikající (báječné poslední Impromptu, Presto ve Wanderer-Fantasie ), což oceníme o to víc, když víme, že na klavír začal hrát v tak pozdním věku. I přesto, že pianistovi v Impromptu č. 2 v některých taktech trochu „ujíždí“ tečkovaný rytmus (jinak má Lewis rytmus naprosto dokonalý), považuji jeho nahrávku Schuberta za jednu z nejkrásnějších, které jsem kdy slyšel.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.