pondělí, 3. prosinec 2007

Pat Metheny, Brad Mehldau - Quartet

Napsal(a) 

Pat Metheny, Brad Mehldau - Quartet Pat Metheny, Brad Mehldau - Quartet

Pat Metheny - kytary, Brad Mehldau - piano, Jeff Ballard - bicí, perkuse, Larry Grenadier - kontrabas. Vydáno: 2007. TT: 66:05. Nonesuch 7559-79994-0 (distribuce Warner Music).

Druhá společná nahrávka Brada Mehldaua a Pata Methenyho je na světě. Spíš by se slušelo obrátit pořadí jmen v duchu jejího titulu, neb právě kytarista je zodpovědný za většinu autorských opusů nového alba. Možná i díky tomu se deska povětšinou vznáší v náladě Pat Metheny Group s občasnými výlety do krajů filmového soundtracku či jakéhosi jazzového new age. Sférickými výšinami se proplétají nezaměnitelné hlasy obou hlavních protagonistů a k zemskému povrchu je kotví sonorní grunt kontrabasu Larry Grenadiera i občas nestandardně ukázněné bicí Jeffa Ballarda.

Metheny je ve své čistotě skladatelské i hráčské naprosto uvěřitelný, ale dokáže se empaticky položit i do protikladných nálad, jež nabízejí některá témata z pera Brada Mehldaua. Jeho Fear and Trembling může být pro milovníky enigmatických kompozic i vrchol nahrávky. Methenyho naléhavá a odpovídajícím způsobem zkresleně kousavá kytara interpretuje Mehldauovo téma snad ještě lépe, než sám autor na svém disku House on Hill. Jeff Ballard dává svým hektickým rytmickým předivem tématu i oběma improvizacím kopanec špinavou botou. Kéž by takových kopanců bylo na desce víc - vždyť "jazz skoro pro každého" se dá dělat mnohem drsněji: Mehldauova deska Day is Done, Blanchardovo Flow či Hancockův The New Standard jsou jen jedny z mnoha příkladů takových projektů.

Metheny s Mehldauem nahrávkou Quartet společně vyplňují zvukovou mezeru mezi Pat Metheny Group a Mehldauovým triem a možná do určité míry potvrzují Methenyho současnou tendenci k plochám a větší kompoziční vycizelovanosti. Jako by si svobodné divočení schovával do svého tria a v kvartetní sestavě uplatňoval hlavně svůj cit pro romantické melodie, ale i barvy slušící spíše filmovému plátnu. Mehldauovy příspěvky (třeba už zmiňovaná Fear and Trembling či Santa Cruz Slacker ) naštěstí nabízí prostor Jeffu Ballardovi k dokořenění špetkou bubenického chilli. Nebyla by ostatně velká škoda, kdyby jeho fantastický zvuk a neutuchající kreativita a inspirativnost nedostaly příležitost? I Metheny se pak nechá strhnout a z uhlazené škatulky na čas vykoukne. Zvláště když se obuje do sóla vybaven zvukem kytarového syntezátoru.

Methenyho i Mehldauova hudba má v sobě velké množství klidu a nadhledu, sólisté - ač oba hrají na harmonické nástroje - si nepřekáží a vzájemným doplňováním dokazují svoji bezednou sidemanskou zkušenost a elementární hudební vkus. Někdy je klidu možná až přes míru, ale určitě záleží především na momentálním posluchačském rozpoložení. Album nežádá bezvýhradně soustředěný poslech, zároveň však po poslechu nemusí nutně zůstat v mysli dlouho. Povětšinou se zdá lehce stravitelné. Naštěstí se jen zdá, neboť obsahuje dostatečné množství drobných detailů, jež je možné opakovaně zkoumat, a občas i nějaký ten jazzový trn. Swingu se nedočkáme, cejch rovného cítění ale mají všichni čtyři členové hudebního klanu vypálen hned vedle swingového. Mehldauovy harmonie nezklamou nikdy, stratosférické Methenyho melodické linky vybídnou k následování a závěrečné trio kompozic Secret Brach , Silent Movie a Marta0˜s Theme definitivně uzemní vnitřním klidem. Takové album na večerní hudební seanci. Určitě ovšem ne na usnutí.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.