(Ježek, Buffano, Brooks, Conrad-Sidney, Hupfeld, Burian, Traxler)
Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Gradwohl, František Vnouček, Ferenc Futurista, Hana Vítová, Jára Pospíšil, Míla Ledererová, Stanislav Kukačka, Ljuba Hermannová, František Filipovský, František Černý, Anita Schlesingerová, Jožina Srbová, E. F. Burian, Ježkův orchestr Osvobozeného divadla, Jaroslav Ježek, Karel Ančerl, Marco Baben, Stanislav Parýzek, Jiří Srnka, Robert Brock. Produkce: neuvedeno. Text: Č. Nahráno: 1929 – 1938. Vydáno: 2007. TT: 75:20, 63:19, 71:17, 78:00, 78:48, 45:28, 44:10. AAD. 7 CD Supraphon SU 5810-2.
Moc rád vzpomínám, jak jsem někdy v sedmé třídě základní školy objevil dvě dvojalba Osvobozeného divadla, které vydal Supraphon roku 1986. Poslouchal jsem je tehdy tak často, že mnohé z písní a klíčových replik z divadelních předscén umím dodnes zpaměti. Ale když se k nim dnes vracím, nejsou to jen sentimentální vzpomínky na dětskou lásku. Člověk totiž znovu a znovu žasne nejen nad množstvím invence a geniálním humorem, ale nad politickou aktuálností a trefností postřehů. Může se zdát, že zejména v jubilejním roce Voskovce a Wericha a o rok později Ježka se o nich napsalo úplně všechno a že se dávno stali součástí všeobecného vzdělání. Ale aby člověk neupadal do obvyklé pasti, kterou máme nad všemi klasickými díly, která tak nějak registrujeme a ctíme, ale vlastně neznáme – nutno uvítat každou příležitost k opravdovému setkání. Tato antologie není přelomovým počinem, je to reedice už rozebraného souborného vydání všech dochovaných historických nahrávek v letech 1994 – 1995. Průvodní text Vladimíra Justa v bookletu je stručný, ale obsahuje všechno podstatné. K tomu všechny letopočty a téměř dvacet fotografií nebo reprodukcí. Znovu a znovu je potěšením sledovat vývoj od klaunské hravosti až k vážným a se zcela mimořádnou jasnozřivostí pojmenovaným tématům doby. Je to vedle dalších kvalit lekce moderního politického myšlení, schopnosti hájit demokracii a dodnes aktuální portrét mnoha národních nešvarů. Ale také možnost slyšet skvělou kapelu řízenou mladým Karlem Ančerlem . Souborné vydání pak nabízí i možnost rozlišovat mezi opravdovými skvosty a některými dobovými zábavnými písněmi v podání dalších herců Osvobozeného divadla. Ale i srovnání s dnešní zábavnou hudbou a politickou satirou je mrazivé – co uměli ve své době dva „intelektuální klaunové“, neumí dnes nejen televizní baviči, ale ani většina profesionálních novinářů. Úctyhodnou práci odvedli i mistři zvuku při rekonstrukci starých snímků. Chronologické řazení písní a orchestrálních nahrávek dohromady pro běžný poslech trochu znesnadňuje orientaci – ale je to zároveň příležitost si téma opravdu nastudovat a nezůstat u pěti zlidovělých hitů. Základní řada historických nahrávek z jednotlivých her zabere pět kompaktních disků, na šestém a sedmém jsou rarity, duplicitní a neautentické nahrávky a další písně za doprovodu orchestru Jaroslava Ježka na jiné texty. Mám dojem, že většina ctitelů Osvobozeného divadla si komplet koupila, hned jak vyšel, pokud nemají už ten první. Kéž by tedy další vydání a jeho snadná přístupnost přilákala k Osvobozenému divadlu další zájemce.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
