úterý, 11. leden 2005

Orazio Vecchi: L'Amfiparnaso

Napsal(a) 

booklet booklet
I Fagiolini, Simon Callow, Robert Hollingworth. Produkce: S. Revill, R. Hollingworth, G. Browning. Text: F, N, I, A. Titulky: A, N, F. Nahráno: 8/2003, Dartington Hall. Vydáno: 2004. TT: 57:47. PAL/NTSC. 4:3. Zvuk: DD - SS AC3 5.0. 1 DVD Chaconne CHDVD 5029 (distribuce Panther). S Vecchiho madrigalovou komedií Amfiparnaso rozšířila klasická hudba na DVD svůj repertoár nejen o kvalitní titul, ale vlastně také o nový hudební druh. Ve své době nebyly madrigalové komedie zpravidla určeny k jevištní realizaci, ale spíše k poslechu. Již Adriano Banchieri však navrhoval možnost zpěváky posadit za scénu a předvádět děj herci na jevišti. Není pochyb, že zejména ve filmovém zpracování se pro madrigalové komedie nabízí celkem široké pole interpretací. Dokazuje to i Robert Hollingworth , který se svým souborem I Fagiolini realizoval několik CD nahrávek a řadu koncertních či scénických realizací různých madrigalových komedií a nyní přišel s DVD nahrávkou Amfiparnasu Orazia Vecchiho, asi nejlepší skladbou svého druhu.

Co to vlastně Amfiparnas je? Název se nepřekládá, nejčastěji se však vysvětluje jako "dvojí Parnas", tedy hříčka poukazující na spojení hudby a dramatu, což je ostatně přítomno i v podtitulu prvního tisku této skladby z roku 1597, který sluje "commedia armonica". Hlavní dějovou osnovu tvoří milostný "příběh" Isabelly a Lucia, který se zprvu zdá nevyhnutelně skončit katastrofou, aby se nakonec vše v dobré obrátilo, tedy přesněji řečeno končí se jejich svatbou. K dialogům a monologům protagonistů se více či méně vážou scény dalších postav, jako Doktora Gratiana, Kapitána, dalších milenců atd., čímž je zaručena dostatečná délka a pestrost celé "komedie". Hudebně je celek vypracován pro pět hlasů, a to zcela bravurní madrigalovou technikou, plnou efektních disonancí, imitací a dalších postupů, které z textu činí skutečně dramatickou záležitost.

Interpretace je rovněž výborná. Vizuální realizace je nápaditá a efektní, kombinuje typické divadelní prostředky s filmovými. Takřka všechny vážné scény mladých mileneckých párů jsou natočeny v quasi reálném prostředí (v zahradě a na hradbách zámku Dartington Hall v Devonu), zatímco komické scény se odehrávají na jevišti s dekorací města na renesanční způsob. Všechny role, o nichž se v textu hovoří (minimálně 14), si mezi sebou rozdělila čtveřice aktérů: Carys Lane hraje sluhu Francatrippu a všechny ženské postavy s výjimkou Nisy, kterou představuje Rachel Elliot - obě dámy jsou zároveň sopranistkami ansámblu. O mužské role se rozdělili Mathew Brook a sám šéf ansámblu, Robert Hollingworth , který si také jednou "střihl" Isabellu. Ve vážných i komických polohách, scénách divadelních i filmových se jedná o různý, ale vždy velmi jednoduchý, stylizovaný gestický projev. V případě komických madrigalů používají herci nejen typické gagy komedie dell'arte či příbuzné prvky nízké komiky, ale i charakteristické masky. V těchto scénách zabírá kamera občas i zpěváky, sedící jinak po straně jeviště, tu a tam však vtažených do akce. Prolog a závěr pak hrají a zpívají všichni na jevišti. Hudební stránka je výtečná - všichni zpěváci mají velmi příjemné, výrazné, dobře se pojící barvy hlasů, party tlumočí jako opravdové divadlo, s nábojem a přitom přesně, zvláště uvážíme-li, že se jedná z větší části o live nahrávku. Pro plnější ocenění Amfiparnasu, ale i jeho interpetace je samozřejmě nutné pročíst si originál textu (respektive překlady), který, zcela v duchu komedie dell'arte a jejích postav, pracuje krom spisovné italštiny a španělštiny i s dialekty z Bergama a Benátek. Ne všechny jazykové hříčky jsou dnes zjevné, srozumitelné, neřku-li přeložitelné, celý dobový kontext díla je dešifrovatelný jen zčásti a uchopitelný jen pro poučené publikum. Tyto obtíže Hollingworth řeší velmi rozumně jak vlastní scénickou akcí - někdy si vypomáhající novými prvky - tak novodobým stručným výtahem každého madrigalu (bohužel dostupným jen "audio") od Timothy Knapmanna, který s I Fagiolini spolupracoval již na více podobných projektech. Na nahrávce jsou tyto texty zakomponovány vždy před každou scénou jako samostatný výstup "vypravěče", kterého "hraje" známý britský herec a režisér Simon Callow . Puristé se možná budou ošívat, ale většina britského publika se bude dobře bavit - překlad je ve verších a vtipný. Poslední informace se týká tradičních "bonusů" - kromě vlastního Amfiparnasu nabízí DVD úvodní slovo vedoucího ansámblu, dokument o práci se zpěváky, informace o postavách a další drobnosti, jejichž objevování je už jenom na vás.

Vydavatel: Panther

Nahráli: I Fagiolini, Simon Callow, Robert Hollingworth

Body: 5 z 6

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.