středa, 14. říjen 2020

Ondřej Vrabec na novém CD představuje přívětivou britskou modernu pro lesní roh

Napsal(a) 

Radek Baborák, Kateřina Javůrková, Přemysl Vojta a Ondřej Vrabec – to jsou nejznámější jména současné české hornové scény, řazeno abecedně. Zatímco kreace Radka Baboráka a Kateřiny Javůrkové mohou diskofilové obdivovat především v nahrávkách komorních ansámblů, Přemysl Vojta (Supraphon SU 4125-2) a Ondřej Vrabec (Artesmon) mají na svých kontech i nahrávky, které bychom v podstatě mohli nazvat sólovými či recitálovými. Rozhodně je tomu tak v případě recenzovaného snímku menšího britského vydavatelství Sheva Contemporary, které v první polovině roku 2020 vydalo album s premiérovými nahrávkami kompozic žijících britských skladatelů Robina Hollowaye (*1943) a Petera Seabourna (*1960). CD má příjemnou grafiku. Zato zapeklitý a nepřehledný track listing na přebalu alba ocení jen milovníci rébusů. Posluchač je tak hned při prvním kontaktu s nosičem nucen začíst se do čtivého a informačně vyčerpávajícího bookletu, v němž nechybí ani čeština. Album zjevně není určeno jen zahraničním posluchačům, ale i domácím příznivcům hornové hry a múzami políbeného Ondřeje Vrabce, který usedá u pultu 1. lesního rohu v České filharmonii a stále častěji stojí i na dirigentském stupínku před domácími a zahraničními orchestry.

CD představuje Vrabce i jako úspěšného pedagoga, protože v hned úvodu alba zazní Seabournovy Fanfáry pro čtyři lesní rohy Mille Fiori, v nichž se k Vrabcovi připojí i jeho kolegyně z České filharmonie Hana Sapáková a Vrabcovy studentky Michaela Vincerová a Daniela Roubíčková. Brilantní, v podstatě příležitostná skladbička, původně určená čtyřem trubkám, otevírala v roce 2011 „britskou Flóru Olomouc“ – Spalding Flower Parade. Na tomto disku fanfáry ihned vtáhnou posluchače do zvukově opojného světa lesních rohů. Hollowayova Partita č. 1 (1985) je naopak interpretačně a posluchačsky náročnějším dílem pro sólový lesní roh, i když se pohybuje v milosrdných mantinelech tradiční tonality a evokuje virtuózní barokní formy, včetně Bachových Partit. Dílo premiéroval legendární britský hornista Barry Tuckwell, na digitálním nosiči je poprvé představuje právě Ondřej Vrabec. Mezi Holloweyovu hornovou Partitu č. 1 a Partitu č. 2 jsou na albu vložena dueta Setkání Holloweyova žáka P. Seabourna, dedikovaná Vrabcovi. Posluchače zaujme spíše sordinované Scherzo než Seabournovy parafráze a citáty ze starších Holloweyových děl, českému posluchači stěží nedostupných. V pětici duet je Vrabcovou uměleckou partnerkou Hana Sapáková.

Nejrozsáhlejší kompozicí alba je rapsodie pro lesní roh a klavír s názvem Černý Pegas, v níž se k Vrabcovi připojuje klavíristka Mio Sakamoto. Výrazově neklidná, rytmicky a harmonicky zvrásněná, technicky a posluchačsky náročná kompozice na hranici nástrojových možností je vrcholem Vrabcova alba a největší posluchačskou výzvou, která zkratkovitostí tematického materiálu nejednou připomene Janáčkův úsečný vokabulář. Zvukově nejspíše nejpůsobivějším dílem je Lamentace pro čtveřici lesních rohů, pohrávající si s chromatickými pasážemi, evokujícími wagnerovská či brucknerovská adagia. Album uzavírají Seabourneovy Juliiny tance pro sólový lesní roh, vtipně instrumentované, stručné jako britské anekdoty. Neuplyne ani vstupních patnáct minut nového Vrabcova alba a posluchač má spokojený pocit, že se bezpečně pohybuje ve zvukovém světě, který důvěrně zná a bude se k němu opakovaně vracet. Obavy z elitářského dramaturgického konceptu snobské desky s nejsoučasnějším hornovým repertoárem nejsou na místě. Právě naopak. Po prvním poslechu se v posluchači rozhostí uspokojivý pocit, že britská moderna pro žesťové nástroje umí s posluchačem komunikovat. A že její špičkový interpret pochází z českých zemí, kde se lesním rohům dařilo nejen kolem roku 1800, ale i dnes.

Ondřej Vrabec, Hana Sapáková, Michaela Vincerová, Daniela Roubíčková / lesní roh, Mio Sakamoto / klavír. Nahráno: AMU Praha, 2020. Vydáno: 2020. Text: A, Č, N. TT: 61:21. 1 CD Sheva Contemporary SH 241.


Tento článek vyšel v HARMONII X/2020.

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.