sobota, 2. březen 2002

Oliver Knussen, Maurice Sendak: Higglety Pigglety Pop! Where the Wild Things Are

Napsal(a) 

booklet booklet
Nahrávka v edici 20/21 představuje dvojici dětských komorních oper, na které spolupracoval skladatel a dirigent Oliver Knussen (*1952) se spisovatelem a ilustrátorem Maurice Sendakem (*1928).

Obě opery jsou označeny jako "fantaskní" a patří zjevně do téhož rodu pohádkových a lehce bizarních oper jako Stravinského Slavík či Ravelovo Dítě a kouzla. Knussen se rovněž netají přímou stylovou návazností na hudební svět zmíněných skladeb.

První a operně "závažnější" je Higglety Pigglety Pop! op. 21 , psaná v letech 1984-85 a na nahrávce uvedená v konečné revizi z roku 1999. Opera naplňuje klasický a mnohokrát využitý princip "divadla na divadle". Výchozím bodem a zároveň mottem příběhu Higglety je pocit frustrace ("v životě musí být něco víc nežli mít vše"). Domácí miláček, teriér Jennie se vydává do světa na zkušenou, provázena svoji nezkrotnou touhou po jídle. Po různých dramatických peripetiích se nakonec stává první dámou The World Mother Goose Theatre (a divadlo začíná). Operní poetika Higglety používá všech známých vyjadřovacích prostředků: árií, prokomponovaných recitativů a dokonce i hudební charakterizace postav (Prase zpívá převážně ve velkých terciích, Lev v malých septimách atd.). Hudba samotná pak zvýrazňuje (někdy až příliš) dramatické situace a je velice barevná a plastická.

Druhá z oper, Where the Wild Things Are op. 20 , je starší (1979-83), ale hudebně výbojnější. Vlastně jde spíše o tvar na pomezí opery a dramatické baletní feérie. Hudba zde má zjevně větší váhu než slovo, tvoří ji dlouhý sled, skoro hypertrofie gradací, které se už dosti rozcházejí s významem děje (jde o poetický, i když dobrodružný výlet malého chlapce do hlubin snu). V hudbě je vlastně přítomno neustálé napětí (materiálový základ tvoří jádra dominantních septakordů a jejich transpozic, tedy jev známý už od Korsakova či Ravela).

Nezbývá než pochválit zpěváky - vyniká zvláště koloraturní soprán Lisy Saffer či mezzosoprán Cynthie Buchan , která je jako Jennie schopná vykreslit neuvěřitelnou škálu hlasových odstínů od klasického operního zpěvu až k různým parlandům a pazvukům. K orchestru není co dodat - zvukově a barevně dokonalé.

Opery Olivera Knussena nepřinášejí do operního světa nic, co by nebylo důvěrně známé. Ale dovádějí to téměř k dokonalosti.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 61:50 + 39:47

Nahráli: Lisa Saffer - soprán, Rosemary Hardy - soprán, Mary King - mezzosoprán, Cynthia Buchan - mezzosoprán, Christopher Gillett - tenor, Quentin Hayes - baryton, David Wilson-Johnson - basbaryton, Stephen Richardson - basbaryton; London Sinfonietta, Oliver Knus

Body: 4 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.