pátek, 25. říjen 2002

Olga Kittnarová: Rozeznělé partitury

Napsal(a) 

booklet booklet
KnihaOlgy Kittnarové Rozeznělé partitury s podtitulem Průvodce hudební interpretací je vlastně sumarizací jejích celoživotních pedagogických, hudebně historických a žurnalistických aktivit. Svou práci rozčlenila do pěti větších oddílů: "Dějiny interpretace v souladu s vývojem hudby", "Jak poslouchat provedení hudebního díla", "Co ovlivnilo styl hudebního díla z hlediska interpretace", "Rozhovory s dirigenty" (Mackerras, Ashkenazy, Pešek, Bender, Kotík) a "Rozhovory s interprety" (například Pecková, Tylšar, Boušková, Růžičková, Demeterová). Nejcennější se mi zdají oddíly s rozhovory. Samozřejmě značná subjektivita je už ve výběru zpovídaných lidí, přičemž svou roli sehrála jejich dostupnost, nicméně výpovědní hodnota je nezanedbatelná. Škoda, že těmto oddílům nebylo možno věnovat více prostoru. Tyto části jsou nepochybně určeny nejširší laické hudební veřejnosti. U ostatních kapitol jsem poněkud na rozpacích. Některé úseky mají totiž poměrně dost odbornou dikci, některé na mě zase působily jako texty určené hlavně studentům. V historickém výkladu autorka osciluje mezi dějinami kompozice a dějinami interpretace, což je samozřejmě u takovéto popularizující knihy možné, nicméně je to přece jen choulostivé a na povrch vyplouvají mnohá úskalí. V kapitole Dvacáté století dokonce autorka rezignovala na výklad konce epochy, soustředila se například na vývoj nahrávací techniky, přičemž bohužel pro nadšené (a finančně dobře zabezpečené) laiky neuvedla, kde se mohou dozvědět o nových nahrávkách (katalogy typu Bielefelder Klassik, web ad.) Samozřejmě daným prostorovým omezením a zaměřením knihy je výklad dost povšechný, ne vždy reflektuje nejnovější muzikologické poznatky, ale koneckonců od toho je odborná literatura (v seznamu literatury však mohla být uvedena nejnovější základní díla, hlavně slovníky). Jako celek nicméně Rozeznělé partitury určitě splní svůj účel a mohou se stát jedním z možných kvalitních vstupů do světa klasické hudby pro přece jen širší spektrum lidí než jsou profesionální muzikanti a studenti několika typů škol.

Body: 2 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.