čtvrtek, 12. únor 2004

Oi-Va-Voi: Laughter Through Tears

Napsal(a) 

booklet booklet
Takový zásah se v Čechách snad ještě nepovedl! Doslova chytit kolibříka v letu, ale už sakra vysoko. Vlastně vzdalujícího se do výšin, kam za chvíli čeští promotéři zřejmě už nedohlédnou. Dušan Svíba , šéf festivalu Colour Meeting v Poličce, se s Oi-Va-Voi setkal vloni v Londýně, těsně po tom, kdy coby následováníhodní crossoveři zabodovali v anketě world music organizované Rádiem BBC 3, což ovšem netušil, prostě mu přišli hodně dobří a sympatičtí. A tak je k nám prozíravě v červenci a srpnu pozval na turné, smutný z toho, že zrovna na jeho Poličku nezbyl termín a brzy celý bez sebe, jak při nich od přírody nedůvěřiví našinci v Českém Brodě, Ostravě a Třebíči hlava nehlava křepčí. V Brně si na ně dokonce počíhala i Česká televize. Anglický magazín fRoots ještě předtím šestici mladých Londýňanů umístil na titul a recenzent uvnitř prohlásil: slyšíte perlu roku. A to se prosím psal teprve červen.

Když jsem Dušanovi na sklonku roku psal, že se Oi-Va-Voi už třetím měsícem drží první příčky evropského žebříčku world music, nechtěl tomu skoro věřit, stejně tak prosincovému resumé respektované společné ankety fRoots a Radia BBC 3 Awards for World Music: album Laughter Through Tears má právo patřit mezi čtyři nejzajímavější světové nahrávky roku 2002, ne bez šance na získání jedné z medailí.

O Oi-Va-Voi (Ó, můj Bože) jsem se zmiňoval v Harmonii v červencové upoutávce na festival Colours of Ostrava, takže zkráceně: na rozdíl od jiných evropských a amerických klezmerbandů držících se tradice, se nepovažují za východoevropské vesničany z 19. století a starou židovskou a cikánskou hudbu míchají s taneční scénou. A že si přitom nevedou věru zle, o tom svědčí fakt, že album vyšlo u firmy Outcaste, věnující se přehršli asijsko-britských tanečních projektů bořících hudební hranice. Produkovali ho Kevin Bacon s Jonathanem Quarmbym (David Bowie či Finley Quaye) a programoval Tony Economides (Da Lata a Nitin Sawhney).

Oi-va-voiský "smích skrze slzy" je cosi na způsob generačního hledání vlastní identity tryskající z mnoha míst, výzvou k hledání hudebního pluralismu, velkoměstským zvukovým zrcadlením židovské kultury, odjakživa duchovně značně pružné - "Noříme klezmer do našeho podvědomí, aniž bychom nějak zvlášť přemýšleli nad výsledkem".

V ozvěně tradice skládají sami, slova či náměty si však vypůjčují, celé nebo zčásti, v intuitivním očekávání souznění s vytvořenou hudbou. Nezřídka přiznávajíc, že bez nich by měla zcela jiné, nejukotvenější dimenze. A padá-li tu neustále označení kombinace klezmer versus taneční scéna, nepředstavujte si pod tím techno Afro Celt Sound Systemu, kytarové inferno ze synagogy od Wally Brilla ani jiné ohlušující nářezy, to spíš rockovou hlasitost podpořenou tanečními beaty a názorem: "Tradiční hudba je pouze jedním z aspektů našeho zvuku. Vždycky hrajeme tvrdě" . Samotnou kapitolou je houslení Sophie Solomon , tanečně po klezmersky rozpustilé, po srsti hladící i nervně dotahující aranžérské oi-va-voiské klikatice; a když je třeba, bere do rukou i akordeon.

Přestože vynikající, v mnoha žánrech vyučení a bez debat soběstační muzikanti, neváhají přizvat další hosty: skladbám Refuge , Yesterday's Mistakes a sefardské Ladino Song dodává jemnost hlas skotské zpěvačky KT Tunstall, té první i hoboji příbuzný duduk Arménce Tigrana Aleksanyana . Jemně povívá i diva Judith Németh z maďarské kapely Amina Sound System nadnášená smyčcovým duem. Singlový taneční hit 7 Brothers , přezdívaný "klezmer 21. století" obzvláštňuje svým exotickým vokálem uzbekistánská kráska Sevara Nazarkin , mimochodem s albem Yol Bolsin současné horké želízko vydavatelství Real World. Arabské houseové náladě skladby Dror Yikra , v níž se prolínají i náznaky flamenca vévodí muezínský zpěvák a hráč na darbouku Ben Hassan z Tunisu. Jazzové, cikánské a reggae nitky se splétají do podivuhodného mixu Gypsy, rytmické parádičce zvýrazněné nádechem balkánské dechovky a skřítkovským hlasem Američana Earla Zingera .

Závěrem na vás dýchne hodně daleká historie: skladby Hora a Pagamenka totiž hostí holocaust pamatující vypravěče Lennyho Breslawa a osmdesátiletého houslitu a zpěváka Majera Bogdanského , původně krejčího z Lodže.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.