středa, 27. červenec 2011

Noční optika - Strojek z půdy

Napsal(a) 

Noční optika - Strojek z půdy Noční optika - Strojek z půdy

Štěpán Zbytovský – flétna, Miroslav Nosek – kytary, ukulele, Jakub Dvořáček – piano, Fender Rhodes, Hammond A101, Jan Keller – baskytara, violoncello, Jan Linhart – bicí. Nahráno: 12/2010, studio Sono, Nouzov. Vydáno 2011. TT: 73:22. 1 CD Arta F10195.

Noční optika je podle slov kapely spolčením hudebníků, jejichž výchozím bodem je „zčásti jazz, zčásti hudba klasická. Výsledkem je jakási periferie, předměstí jazzového mainstreamu, kam probleskují ozvuky pulzující horečky metropole i vanutí sešeřelých hladin lesních tůní.“

Pod touto barvitou a v naší publicistice značně nevšední charakteristikou se skrývá kvinteto složené ze Štěpána Zbytovského (1977, na KJJ ve skladbě žák prof. V. Clara, pro jazz získán především Martinem Brunnerem), Miroslava Noska (1979, absolvent KJJ, vyučuje piano na pražské ZUŠ Music Art, jinak také člen jazzové Nedaby), Jakuba Dvořáčka (1976, jako skladatel žák Karla Růžičky na KJJ, ale také absolvent AMU, člen Czech Philharmonic Jazzband), Jana Kellera (1975, na AMU absolvent ve třídě Josefa Chuchro, člen České filharmonie i skupiny Jany Koubkové) a Jana Linharta (1977, absolvent KJJ a člen řady dalších souborů, mj. Pražského Jazzového sexteta nebo Velebandu).

Členové Noční optiky jsou jen o maličko starší, než příslušníci třicátnické generace, která v posledních letech přímo zaplavila naši jazzovou scénu. Jejich přístup má leccos společného s dnešním trendem, který s mimořádnou volností kombinuje a spojuje nejrůznější prvky jazzové historie, ale přece je značně odlišný. Téměř nepřítomná je tu tradice chorusového jazzu s jediným tématem a individuálními sólistickými variacemi. Pokud lze mluvit o tématu, je zpravidla rozkouskováno mezi kratičké vstupy jednotlivých nástrojů, odlišné zvukem, barvou a někdy i tempem nebo náladou. A stejným způsobem se pak rozvíjí celé aranžmá nebo v tomto smyslu spíše skladba. Vytváří tak celek značně soudržnější, než tomu bývá u jazzových improvizací. 

K jazzovému charakteru má nejblíže Dvořáčkova skladba Hlas tygrů ve strhujícím rychlém tempu; poklidné plochy téměř klasického zvuku s vlastními pravidly stavby a konstrukce naplňuje Dětský pokoj téhož autora. Peprně barevné spršky tónů ovládají Noskovu Předpověď počasí ; kompoziční dojem klasické komorní suity převládá naopak v Dvořáčkově třídílné suitě La Smorfia (Dolorosa , Melancolico , Ironico ). 

Není tu náladotvorná zádumčivost školy ECM, nepřevládají (jako u mnohých dnešních skupin) pomalejší, jakoby přemýšlivější tempa, málokdy se ozve v akordech vedený jazzový ansámbl nebo naopak sólo zaměřené především na individuální expresi (snad až na Zbytovského flétnu, jejíž nezvykle ostrý až útočný tón má nejvíc sólového prostoru a dodává souboru právě tu potřebnou výrazovou špičku). Vstupy jednotlivých nástrojů nebo jejich kombinací působí jako stavební kamínky barev, zvuků a rytmických vzorců, začleněných do pečlivě naplánované mozaiky. Do pozadí přitom ustupuje pocit jazzového napětí mezi (alespoň cítěným) pravidelným beatem a sóly. 

„Klasické“ myšlení je zřejmě silnější, než u podobných dnešní fúzí, ale to plně vyvažuje rytmický charakter i cit pro barevnou odlišnost jednotlivých vstupů, které budí dojem promyšlenosti a centrálního řízení, v němž je osvěžující přínos jazzové improvizace zachován. 

Noční optika prý vznikla roku 2001 na absolventském koncertu skladeb Jakuba Dvořáčka. Za 10 let se zúčastnila několika scénických projektů, celkem střídmě vystupovala na místních festivalech a v klubech, a vydala pouze 2 alba. Těch 10 let však bylo naplněno vytvářením a cizelováním stylu a způsobu práce, jaký, pokud vím, nejen u nás nemá obdoby.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.