čtvrtek, 6. únor 2003

Nikolaj Mjaskovskij: Symfonie č. 6

Napsal(a) 

booklet booklet
Nikolaj Mjaskovskij (1881-1950) byl předurčen pro důstojnickou kariéru (dokonce se narodil v pevnosti v Polsku, kde sloužil jeho otec) a několik let života dělil mezi hudební vzdělávání a vojenskou profesi. Slibnému startu příštího symfonika vstoupila do cesty první světová válka, která narušila život mnohým, pro vojáka z povolání však znamenala nutné podřízení disciplině, jejíž nesmyslnost si v dané historické situaci stále více uvědomoval. I nadále byl Mjaskovskij vláčen vývojem událostí: jako příslušník generality byl převelen po skončení války do Moskvy, kde se měl podílet na organizaci hudebního života. Teprve na konci občanské války se mu podařilo důstojnickou službu opustit. Z avantgardního skladatele, který se ani nestačil rozvinout, se stal pedagog skladby (k jeho žákům patřil mimo jiné Aram Chačaturjan).

Od dob Beethovenových je větší počet symfonií než devět v tvorbě jednoho skladatele považován za výjimku a Šostakovičových patnáct svým způsobem za vrchol. Mjaskovskij je však autorem sedmadvaceti symfonií. Šestá z nich vznikla v rozhodujících letech skladatelova života, mezi lety 1921-23. Hodinová skladba je napsána v "podivné" tónině es moll, která však má pro skladatele, věřícího na symboliku tónin, skrytý význam (uvádí se jako centrální tónina také Musorgského Borise Godunova i Chovanštiny nebo Čajkovského Pikové dámy ). Pro Mjaskovského byla tato volba tóniny ohlasem právě prožitého desetiletí rozporů a pochyb; dokumentuje to i celá řada přednesových znamének v partituře. Kam hudba směřuje, vyplývá z finále. Skladatel v něm použil dvě slavné písně francouzské revoluce, Carmagnolu a Âa ira . Citáty daly hudbě jasný (do této chvíle víceméně abstraktní) "obsah", z dnešního hlediska však také nepominutelnou dávku popisnosti, které - a v tom je hranice geniality - se při užití konkrétních citátů například Šostakovič dokázal vyvarovat. Tento úsek tvoří v celé Mjaskovského symfonii sice významnou, nicméně přece jen epizodu. V dalším konceptu plánu nastupuje téma Dies irae a ruský chorál. Ten může být prováděn ad libitum, vynikající předkládaná nahrávka jej zařazuje, a poskytuje tak symfonii nádherně vygradovaný závěr. Věkem patří Mjaskovskij mezi generace, představované Musorgským a Čajkovským na jedné straně, a Šostakovičem, Prokofjevem a Stravinským na straně druhé. Poznání hudby Mjaskovského vyplňuje vývoj mezi těmito generacemi a dává mu logiku.

Vydavatel: che Grammophon / Universal Music

Stopáž: 64:28

Nahráli: Göteburg Symfoniska Kör, Göteborgs Symfoniker, Neeme Järvi

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.