úterý, 22. leden 2002

Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij, Alfred Schnittke, Edison Děnisov: Myaskovsky, Schnittke, Denisov

Napsal(a) 

booklet booklet
V poslední době se na trhu objevilo několik profilových desek různých smyčcových orchestrů. Společnými vlastnostmi těchto projektů je kromě komorního obsazení orchestru také program, který se většinou opírá o klasická díla hudby 20. století - tím nejfrekventovanějším se v tomto žánru zdá být Sonáta č.1 pro housle a komorní orchestr Alfreda Schnittkeho. Nahrávka souboru I Musici de Montréal není v tomto směru výjimkou. Soubor založil v roce 1983 violoncellista Yuli Turovsky , absolvent Čajkovského konzervatoře a profesor na univerzitě v Montrealu.

Prvním číslem v čistě ruském programu CD je Sinfonietta op. 32 č. 2 Nikolaje Mjaskovského, psaná v letech 1928-1929. Stylově skladba nikterak nepřekvapuje, jde o neoklasicismus, se značným vlivem kontrapunktického myšlení. Pomalá věta obsahuje tradičně krásné romantické téma, ovšem bez rachmaninovského patosu. Kontinuitu vývoje formy skladby poměrně ruší častá houslová sóla, jakési mikrokadence, které ovšem nepřinášejí žádné nové hudební informace (viz 2. věta).

Sólistou ve Schnittkeho Sonátě je Stepan Arman . Jeho výkon je spolehlivý a profesionální, i když nikterak vybočující z řady. Už ne tak spolehlivá se zdá být souhra všech interpretů v tutti místech skladby - například ve druhé větě (kolem cca 0:55 - 1:00), ale i jinde se vyskytují nepřesnosti a celek je dosti těžkopádný. Dále by se dalo nahrávce vytknout malé dynamické odlišení zlomových míst skladby (viz například osvobozující C dur kvintakord na počátku třetí věty).

Poslední skladbou na disku je Five Paganini Caprices Edisona Děnisova. Nejde o variace či o transkripci pěti částí Paganiniho cyklu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Děnisov ve skladbě jednoduše nechává houslistu hrát originální verzi sólové skladby a opatřuje jí orchestrálním doprovodem. Ten někdy realizuje latentní harmonii, někdy jde harmonicky a rytmicky jakoby proti originálu, tj. ho vlastně z povzdálí komentuje. Výsledný dojem je však jediný: autor dopsal nadbytečné (a někdy i rušivé) noty k hotové a dokonalé skladbě.

Co dodat na závěr: CD je solidním počinem, dobře odvedenou prací, ale ničím víc. Pro příští projekt souboru bych doufal v zajímavější dramaturgii a interpretační pojetí jdoucí více do hloubky výrazu i techniky.

Vydavatel: Panther

Stopáž: 60:29

Body: 3 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.