úterý, 20. říjen 2020

Nikol Bóková na desce Unravel rozmotává a znovu elegantně skládá vážné předlohy v jazzový crossover

Napsal(a) 

Zatímco prvotinu Inner Space (2019) pojala klavíristka Nikol Bóková autorsky a natočila v obsazení jazzového pianového tria, byť s žánrovými přesahy k postupům klasicizujícím i popovým, druhá deska Unravel představuje hybrid. Povedený hybrid. Bóková tu střídá interpretaci klasické hudby, ve které se pohybuje odmalička, s vlastními crossoverovými hříčkami. Koncepce desky je zdánlivě jednoduchá. Zazní například klasická skladba pro sólové piano a po ní kompozice Bókové pro trio, inspirovaná dílem, které právě doznělo. Kvůli zajímavější dramaturgii není však řazení skladeb vždy tak stereotypní a dvě skladby soudobého česko-amerického skladatele Tomáše Svobody se obešly bez variací, do jedné z nich pouze Nikol doaranžovala basový part. Zdaleka však není jednoduché zařídit, aby toto přepínání mezi žánrovými kánony, jakkoliv volně pojatými, nepůsobilo jako mišmaš.

Tradicionalista by možná doporučil, když už podobný crossover, tak raději rozdělit ho na dva od sebe oddělené celky, část klasickou a část cca jazzovou. Jenže klasických klavírních recitálů i alb jazzových trií je plejáda. I když ani podobné crossovery dávno nejsou výjimkou, na albu Unravel jsou zajímavé právě osobité přesmyčky mezi evropským koncertním a jazzovou rytmizací i volností inspirovaným interpretačním myšlením. A ještě lepší je, že ony přeskoky, netrpíte-li předsudky o „čistotě“ žánrů, příliš nedřou.

Jak se to Bókové podařilo? Samozřejmě díky konzistentnímu přednesu, ale především pečlivou volbou vhodných „vážných“ předloh i citem pro jejich přepracování. Je zřejmé, proč si pianistka vybrala třeba kompozici Maurice Ravela. Ve svém pozdním období se sám nechal inspirovat jazzem a často měl blízko i k „latinské“ rytmizaci. Pokud Bóková nazvala svoji variaci na Ravelovu Sonatinu slovní hříčkou Unravel, ze dvou anglických významů tohoto slova platí ten „rozmotat“ (a znovu elegantně složit), nikoliv „rozpadnout“ či „rozpárat se“. Stejně hezky ale drží pohromadě i ostatní dvojice skladeb. Třeba Ballade After Byron’s Manfred od Vítězslava Nováka a Nikolina variace Manfred. Nebo interpretace Rachmaninovy Sonáty Op. 36 No. 2 a „dovětek“ Sergei. Dodejme, že k přirozené komunikaci mezi žánry výrazně přispívá i citlivá hra rytmiky Kocián-Wierzgoń.

Album Unravel částečně koresponduje s programem podzimních koncertů kvůli pandemii posunutého festivalu Americké jaro, zaměřeného na téma Exil a tudíž díla skladatelů, donucených okolnostmi k emigraci do zámoří (v Brně narozený E. W. Korngold, Svoboda, Rachmaninov). Což tvoří další jednotící dramaturgickou linii. Tahle deska je zkrátka do detailů promyšlená, ale zároveň procítěná. Bude zajímavé sledovat i koncertní provedení a vůbec celou další dráhu Nikol Bókové.

Nikol Bóková / piano, Martin Kocián / kontrabas, Michał Wierzgoń / bicí nástroje. Nahráno: 7/2020, Sono, Nouzov. Vydáno: 2020. TT: 69:50. 1 CD Animal Music ANI 087-2.

Tomáš S. Polívka

Hudební publicista a fotograf na volné noze. Vystudoval přírodovědnou fakultu UK, věnoval se postgraduálnímu studiu přírodní estetiky a filosofie přírodních věd pod vedením prof. Stanislava Komárka. Po studiích se také živil muzikou a produkcí. Vydal sólové CD Stíny do ticha (1999) a hrál s Domácí kapelou (personálně navazující na Plastic People a Půlnoc), se kterou natočil CD Jedné noci snil (1996).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.