Nedožité narozeniny – Jariny Smolákové-Svolinské

Přátelé a žáci profesorky Jariny Smolákové-Svolinské se těšili na blížící se oslavu jejích devadesátých narozenin. Náhlé úmrtí umělkyně, která tři týdny před dovršením očekávaného jubilea zesnula, přiměla jejich pořadatele mluvit o oslavenkyni v čase minulém. Škoda že i lidé tak vitální, dynamičtí a nabití energií – jako byla ona – mají ve svém osudu zakódované i poslední datum své existence.

Ve svém životě se Jarina Smoláková věnovala souřadně dvěma profesím- působila jako tanečnice a zpěvačka. S uměním se setkávala od mládí díky své matce, studující herectví, a otci, slavnému přírodovědci, který současně působil jako známý sbormistr, klavírista a improvizátor. Už jako dítě tančila Jarina u E. Duncanové, pak v Taneční škole J. Jeřábkové a stála i na prknech Národního divadla. Oproti klasickému baletu se věnovala raději tanci výrazovému. Od svých dvaceti let připravovala sólová představení, ve vlastní choreografii postupně vytvořila více jak sto tanců na hudbu převážně českou (Smetana, Dvořák, Fibich), ale také na Ravela a Debussyho. V jevištních kreacích a výtvarném řešení scén jí byl hodně nápomocný její pozdější manžel Karel Svolinský. Silná touha po ještě hlubším poznání hudby vedla Smolákovou k profesionálnímu zájmu o zpěv. Soukromé hodiny i absolutorium Pražské konzervatoře ji vybavilo pro koncertní pódium. Repertoár měla připravený. Zpívala desítky árií, písní a cyklů, počínaje barokem k hudbě soudobé. K jejím velkým zásluhám patří prvá uvedení i rozhlasové nahrávky děl B. Brittena nebo O. Messiaena, jejichž písňové texty navíc zpívala ve vlastním překladu do češtiny. Smoláková premiérovala i řadu děl českých současníků, včetně P. Ebena a I. Hurníka.

Své umělecké zkušenosti začala J. Smoláková předávat i jako pedagožka. Od roku 1971 působila dlouhodobě jako profesorka zpěvu na Pražské konzervatoři, v letech 1987 – 1989 učila kulturu jevištního pohybu v Operním studiu Národního divadla, v letech 1995 – 1998 učila zpívat budoucí herce na AMU. Výraznou položku jejích aktivit tvořila i činnost zahraniční. Tříměsíční stáž v Indii v roce 1967 předznamenala dvojí zájezd do Japonska v devadesátých letech, kde vedla semináře, učila zpěv a koncertovala. Sama navštívila během svého života 45 států na různých kontinentech. Umělkyně se stala nositelkou ceny Senior Prix za celoživotní uměleckou činnost.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější