pondělí, 8. březen 2004

Najponk Trio: Autumn In New York

Napsal(a) 

booklet booklet
Pražský pianista Jan Knop (alias Najponk) se jako příslušník jazzové generace nastupující na počátku 90. let přirozeně obrací k hudbě, jíž předcházející vlna jazzrocku a fusion nevěnovala pozornost. Nová nahrávka však překvapuje hned v několika směrech. Už úvodní skladba Mr. Beautiful promlouvá moderněji, než bychom čekali od swingujícího specialisty.

Notoricky známé formy bluesové dvanáctky dokáží znovu zaujmout a díky střídmosti a invenci, skrze pronikavý swing nikdy nenudí. Excelentní klavírní technika je usazená v neomylné jistotě a majestátnosti. Najponkovy tóny nikdy nespadnou pod stůl, každá fráze nabízí kouzelný zvukový zážitek, každý tón žije vlastním životem. Je s podivem, s jakou okázalostí se Najponk přiznává ke své novější inspiraci. Kdyby to byl kdokoliv jiný než Brad Mehldau, výsledek by možná zapadl ve směsi současných vlivů. Mehldaův charakteristický styl je ale natolik pronikavý a zřejmý, že ho u Najponka identifikujete asi po třech úhozech do klaviatury. Najponkovy skladby Dream For Two a především I 'll Remeber 21st May zarážejí smělostí k plagiátu a zároveň uchvacují téměř dokonale zvládnutou estetikou vzoru, která láká posluchače si poslechnout příběh skladby až do úplného konce. Pokud působily mehldauovské názvuky na Najponkově sólovém albu Just About Love trochu rozpačitě tak, že jste váhali uvěřit jejich pravdivosti, nová romantizující témata jsou zde zvládnuta s větším nadhledem a svobodou, což naštěstí potlačuje apriorní patos na hranici únosné míry. Přesto, že je pro něj logické pokračovat v přímočaré, ale osobité mehldauovské rovině, jakoby se zdálo, že má Najponk swing zanesený pod nehty dokonce více, než sám tvůrce vlastního slohu. Žasneme ovšem nad sledy kvartových akordů, tak netypickými pro pianistu jeho povahy. Vše je však opodstatněné a kultivované. Skvělým dramaturgickým tahem je zařazení Lenonovy If I Fell , která zní ve své prosté jednoduchosti a čistotě bez výhrad dokonale. Petr Dvorský a Martin Šulc tvoří inteligentní stylový doprovod sloužící věrně potřebám hudby tria.

Věnovat album občanům New Yorku není určitě od věci v kontextu tragických událostí. Ovšem ve spojení s amatérsky pojatým obalem, jak ze začátku 80. let, může degradovat myšlenka v zamýšlený prvoplán umocněný patetickým názvem alba podle balady Vernona Duka Autumn In New York. Horší floskuli už nenajdete.

Najponk dokazuje, že přes oblibu staršího repertoáru se jeho hra stále vyvíjí a drží krok se současným myšlením v jazzové hudbě. Z mladé generace "starobářů" je asi největší individualitou. Od silně revivalových začátků zraje v osobnost s nekompromisním názorem na věc.

Vydavatel: Cube-Metier

Stopáž: 59:06

Nahráli: Najponk - piano, Petr "Mr PD" Dvorský - kontrabas, Martin šulc - bicí

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.