pátek, 21. leden 2022

Mozartovy klavírní koncerty s Matyášem Novákem a Wihanovým kvartetem jako osvěžující životabudič

Napsal(a) 

V poslední době se mi jeví psaní recenzí a kritik čím dál tím více jako činnost v drtivé většině nadbytečná a v lepším případě popisující něco, co i bez toho musí poznat každý citlivější a vzdělanější posluchač. A jiní to beztak ani nečtou. Jsou však výjimky, kdy je vhodné upozornit na jev či výkon hodný pozornosti, jenž by jinak zájemcům mohl ujít. Taková je i nahrávka tří Mozartových klavírních koncertů v provedení pianisty Matyáše Nováka a Wihanova kvarteta.

Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Michal Kaňka) je jedno z nejúspěšnějších a dlouhodobě nejceněnějších kvartetních souborů. Wihanovci jsou jedineční mnoha vlastnostmi, a dvě relativně nedávné změny v obsazení nižších hlasů, což vždy bývá riskantní záležitost, jejich vysokou kvalitu a rozsah programové nabídky nejen nesnížily, ale naopak zvýšily. Nadále vedle osvědčeného repertoáru nabízejí i věci méně běžné. Všichni čtyři hráči se na stejně vysoké úrovni občas prezentují i v dalších sestavách a rolích. Primaria Čepického pokládám za jednoho z našich nejzajímavějších a nejpohotovějších houslistů. Je též pedagogem a vedoucím katedry strunných nástrojů HAMU. Sekundista je členem renomovaného Petrof Piano Trio. Ve Wihanově kvartetu zakotvil po odchodu jeho zakladatele Aleše Kaspříka violoncellista Michal Kaňka, který občas bývá ozdobou i v jiných komorních seskupeních. Jeho sólová vystoupení patří vždy k těm nejskvělejším. Když špičkový violista Jiří Žigmund předčasně ukončil svou kvartetní kariéru, primariův syn Jakub se přeškolil ze slibného houslisty na jeho plnohodnotnou náhradu a dnes patří mezi přední violisty i jako sólista.

Matyáš Novák (*1998) náleží k nejnadějnějším talentům současného klavírního světa. Je nositelem desítek ocenění doma i v zahraničí a vítězem mnohých významných soutěží. V letech 2015–16 absolvoval dvě úspěšná koncertní turné v Číně, r. 2017 debutoval v prestižní newyorkské Carnegie Hall. V současné době pokračuje ve studiu u prof. HAMU Ivana Klánského.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) napsal klavírní koncerty č. 11, 12 a 13 (K.413, 414, 415) v počátku svého vídeňského období, kdy po odchodu ze služeb salcburského arcibiskupa musel svými vystoupeními, akademiemi a výukou uživit celou rodinu. Tyto tři koncerty jsou první ze čtrnácti, které v období let 1782–86 vytvořil. Psal je především pro klavír a orchestr, ale protože ne vždy byl orchestr dostupný, upravil jeho part i pro smyčcové kvarteto, což se hodilo zvláště pro šlechtické salóny. Třívěté koncerty č. 11 F dur, č. 12 A dur a č. 13 C dur vznikly na přelomu let 1782–83 a formálně i obsahově nijak nevybočují z tehdy zavedeného stylu. Ovšem Mozartův genius jim vdechl duši a vůni, která nás dodnes mocně oslovuje.

Recenzovanou nahrávku jsem porovnal s nahrávkou Daniela Barenboima z r. 1989 (EMI Classic, English Chamber Orchestra) a konstatuji, že se jí přinejmenším vyrovná. Já osobně jí dokonce dávám přednost – Mozart je v tomto obsazení vzdušnější, průzračnější, svěže jiskřivý, kde nuance jednotlivých hlasů nemizí v masivnějším zvuku nástrojových skupin. Krajní věty jiskří téměř tanečně lehkou radostí a volné věty jsou hluboký cit s mnoha odstíny smutku. Wihanovo kvarteto je zřetelně přesvědčivé v interpretaci mozartovského ducha, a Matyáš Novák umí čarovat s tónem, frázováním a jemnými odstíny podobně sugestivně, jako Ivan Klánský či kdysi Jan Panenka. Jeho vlastní kadence pokládám za nejhezčí a nejstylovější ze všech, které jsem u těchto koncertů mohl slyšet.

Tuto nahrávku jsem si s požitkem vyslechl několikrát, byla mi v této ošklivé koronavirové době osvěžujícím životabudičem.


Matyáš Novák / piano, Wihan Quartet. Produkce, zvuk: Ondřej Urban. Text: Č, A. Nahráno: 26. a 27. 8. 2020, sál Martinů, Praha. Vydáno: Wyastone Estate Limited 2021, Nimbus Alliance NI 6419. 1 DDD 5871. TT: 77:37.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.