pondělí, 3. červen 2002

Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy, Noc na Lysé hoře, Předehra k Chovanštině, Gopak ze Soročinského jarmarku

Napsal(a) 

booklet booklet
Nahrávka Musorgského hudby pod taktovkou Valerije Gergijeva je vynikající vizitkou dirigenta i orchestru. Jejich spolupráce je evidentně šťastná. Snoubí se v ní jeho muzikantská posedlost, autentické cítění ruské hudby a suverénní zkušenosti a jejich perfekce, zvukové kvality a flexibilita. Setkání jednoho z nejlepších orchestrů světa a jednoho z nejlepších dirigentů současnosti je v barvitém orchestrálním repertoáru velkým posluchačským zážitkem. Ani jedna z Musorgského skladeb není jeho výhradním autorským dílem - Kartinky instrumentoval Ravel, předehru k opeře Chovanština Šostakovič, Noc na Lysé hoře Rimskij-Korsakov a kratičký gopak z opery Soročinský jarmark skladatel Ljadov. Musorgskému to na originalitě jeho invence v konečném dojmu, jak známo, neubírá a CD to plně potvrzuje. Gergijevova interpretace akcentuje Musorgského až exotickou primitivnost i autory "aranžmá" podtržený ohromující zvuk v širokém spektru, akcentuje nespoutanou energii a syrovost. Pevnou rukou dokáže přidat na důrazu a na síle tam, kde už se zdá, že to není možné; hudba mu nezní bezbarvě ani váhavě, ale plnokrevně, posunována kupředu příjemně zvýrazněnými, uvolněně plnými akcenty a pointami. Vídeňští k tomu poskytují transparentně znějící paletu barev nástrojů, nahrávka se neslévá v jednu zvukovou masu. Dokáží zapomenout na straussovskou bezstarostnost, hrají - tam, kde je třeba - dravě. Zvláště Noc na Lysé hoře je v tomto pojetí a podání úžasně moderně dramaticky působivá, stejně tak ovšem patetický závěr slavných Kartinek . Gergijevovo dirigentské a výrazové spektrum ovšem nemá jen pól velkého zvuku, i když v dramatickém rozehrání orchestru je jeho největší síla; umí samozřejmě předat mnohem víc - bohatství odstínů hudby, které rozkryjí jen ti největší. Z mnoha důvodů se proto nabízí paralela mezi ním a dirigentem Simonem Rattlem: spíše klidný, nepříliš nápadný a veskrze skromný osobní projev, ale netušená přesvědčivost, charisma a energie v pódiové práci a z toho vyplývající málokdy slýchané výsledky. V neposlední řadě k tomu patří i dlouhodobé soustředění na jeden "svůj" soubor (City of Birmingham Symphony Orchestra respektive Mariinské divadlo v Petrohradě), přinášející po pár letech plody v raketovém startu doposud neznámého tělesa na mezinárodní scéně, jehož příčinou není mediální nafouknutí komerčních momentů, ale ryze umělecká opravdovost a výjimečná pravdivost.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 51:44

Nahráli: Vídeňští filharmonikové, Valerij Gergijev

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.