pátek, 30. květen 2003

Modest Petrovič Musorgskij: Boris Godunov

Napsal(a) 

booklet booklet
Nahrávka Borise Godunova s kanadsko-americkým basbarytonistou Georgem Londonem v titulní roli je kompletním remastrem LP, vydaného stejnou firmou roku 1964, včetně obsahu i grafické úpravy bookletu. Kromě digitalizovaného zvuku tedy replika, na níž nebylo vskutku třeba nic měnit. George London byl jako Boris velkým překvapením šedesátých let. Do té doby byla jeho kariéra spjata s rolemi italského repertoáru (debutoval jako Grenvil v Traviatě , byl Monteronem v Rigolettu , po léta nepřekonatelným Amonasrem v Aidě , Scarpiou v Tosce ), byl proslulým představitelem čtyřrole v Offenbachových Hoffmannových povídkách , Pizarrem v Beethovenově Fideliu , Golem v Debussyho Pelléovi a Mélisandě , k jeho repertoáru patřil pochopitelně Escamillo, Don Giovanni, titulní hrdina Bludného Holanďana a další. Jeho rodina přišla roku 1935 do Spojených států z Ruska, a i když nelze tvrdit, že by tato skutečnost nějak zakládala zvláštní předpoklady pro ruský repertoár, svěřil-li mu dirigent Karl Böhm ve vídeňské Státní opeře roku 1949 Evžena Oněgina, věděl, co dělá. London byl prvním americkým pěvcem, který po druhé světové válce vystoupil v moskevském Velkém divadle, a sice roku 1960 právě jako Musorgského Boris Godunov. Krátce nato pořízená nahrávka je unikátem také proto, že vznikla na samém konci pěvcovy kariéry: roku 1967 mu částečně ochrnuly hlasivky a musel pěveckou dráhu ukončit; poté působil jako pedagog, manažer a režisér. Další zvláštností tohoto snímku je sama jeho výroba: roku 1961 byla ve Velkém divadle opera natočena s Ivanem Petrovem v roli Borise, o dva roky později byly Borisovy scény přetočeny s Londonem a namíchány do původního snímku (údaj "natočeno 1.10.1963" se tedy týká těchto scén). Na výsledku nejsou žádné "záplaty" patrny, síla Musorgského hudby a její interpretace všemi zúčastněnými je strhující, hlavní hrdina samozřejmě poutá pozornost už tím, že je evidentně učiněn osou nahrávky (která je nazvána "George London v produkci Velkého divadla v Moskvě v Musorgského Borisi Godunovovi"), ostatní sólisté však zasluhují neméně uznání: Maria Mitukova jako Fjodor, Elisaveta Šumskaja jako Xenia, Georgij Šulpin jako Šujský, Anton Grigorjev jako Jurodivý a jiní. Nahrávku, která může sloužit jako vzor Musorgského interpretace, stojí za to mít ve své diskotéce.

Vydavatel: Sony Classical / Sony Music Bonton

Stopáž: 58:16 + 64:32 + 52:61

Nahráli: George London, Maria Mitukova, Elisaveta Šumskaja aj., Choir and Orchester of State Academic Bolshoi Theater USSR, Alexander Rybnov a Alexander Chazanov - sbormistři, Alexander Melik-Pašajev

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.