úterý, 16. srpen 2005

Miroslav Hronek - Oldřich Pulkert: Beethoven. Osobnost génia v korespondenci

Napsal(a) 

Miroslav Hronek - Oldřich Pulkert: Beethoven. Osobnost génia v korespondenci Miroslav Hronek - Oldřich Pulkert: Beethoven. Osobnost génia v korespondenci

Vyšehrad Praha 2004, ISBN 80-7021-736-7, 385 s.

Přestože by Beethoven - jak se vyjádřil - "raději napsal 10 000 not než jedno písmeno", napsal údajně téměř 10 000 dopisů. Z nich se zachovala "pouhá" třetina, avšak i ta vydala v souborném vydání, pořízeném týmem Beethovenova domu v Bonnu pod vedením Siegharda Brandenburga (1998), na sedm svazků. Jak konstatoval Peter Gülke v recenzi na tuto grandiózní publikaci (Music and Aesthetic 3, 1999), do té doby existovaly "nejúplnější a nejlépe komentované sbírky v mnoha pasážích nepřeložitelných dopisů pouze anglicky a rusky" a bonnská edice se tak stala ve zpřístupnění beethovenských pramenů skutečným milníkem. Český čtenář mohl dosud číst pouze vytrhané citáty a neúplné převody v rovněž nijak bohaté české literatuře o Beethovenovi (nejobsáhlejším dílem v češtině zůstává stále ještě dílo Romaina Rollanda). Miroslav Hronek (překlad) a Oldřich Pulkert (revize, poznámky a vysvětlivky) použili jako podklad k výboru z Beethovenovy korespondence starší německá vydání, přičemž znění jednotlivých dokumentů porovnali s Brandenburgovým souborným vydáním. Ačkoli to výslovně neuvádějí, znamená to, že práce na výboru a překladech začala ještě před existencí souborného vydání (taková práce není otázkou několika týdnů) a faktická existence souborného vydání pak znamenala novou revizi práce. Byla nutná, neboť souborné vydání uplatňuje nové metody kritiky textu, reviduje dataci, ale dokonce i samo čtení Beethovenova zejména v posledních letech velmi ledabylého rukopisu (to se týká i nejznámějšího dopisu takzvané "nesmrtelné milence"). Český výbor je určen široké veřejnosti a poznámkový aparát je vytvořen s ohledem na ni. Dokumenty jsou řazeny chronologicky, rozděleny do osmi časových údobí a dokumentují tak vývoj skladatelovy lidské i umělecké osobnosti. Název publikace není úplně přesný, neboť kromě dopisů psaných Beethovenem nebo jemu adresovaných obsahuje i úřední záznamy a texty odvozené na základě jiných zdrojů tam, kde se originál nedochoval, či dokonce informace pouze tradované, jako je Beethovenův výrok na adresu knížete Lichnowského, jehož autentičnost se však nedá doložit. Autoři edice volili formu komentování každé položky, přičemž biografické údaje o dotyčném pisateli či adresátu či osobě zmíněné v textu nalezneme při jejím prvém závažnějším výskytu. Čtenář se může orientovat podle osobního rejstříku, možná že by však přece bylo přehlednější připojit samostatný biografický slovníček. Stejně tak by pravděpodobně pro snazší orientaci nebyl marný soupis všech celkem 387 položek s udáním "kdo a komu", neboť většinou takovéto publikace nečteme od prvé stránky do poslední, ale pro určitou konkrétní informaci. Tak bude čtenář obtížně hledat již zmíněný dopis "nesmrtelné milence" (č. 130-132) stejně jako "Heiligenstadtskou závěť" (č. 43), pokud neví, že se má v rejstříku orientovat jmény Beethovenových bratrů. Cenný je ovšem rejstřík Beethovenových děl, který odkazuje ke zmínkám o jednotlivých skladbách v textech. Edice, opatřená úvodním slovem vydavatelů, které je vskutku dobré předem číst (pouze jeho první věta je z hlediska gramatické stylistiky poněkud nedotažená) je připravena pečlivě graficky i redakčně, R eethoven hned na poslední řádce stránky s obsahem je dílem všudypřítomných a nezničitelných šotků.

Vydavatel: Vyšehrad Praha 2004

Body: 0 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.