sobota, 19. leden 2002

Miles Davis: Live At The Filmore East (March 7, 1970): It's About That Time - Miles Davis

Napsal(a) 

booklet booklet
"Don't Miles Me!" - "Nemilesuj mě!", těmito slovy prý netýkavý génius moderní hudby Miles Davis usadil jakéhosi odvážlivce, který si dovolil oslovit ho v jeho oblíbeném baru bez vyzvání a vysloužil si tak jedno z legendárních Davisových "uvedení věcí na pravou míru." S podobnou studenou sprchou se periodicky setkávali a setkávají i Davisovi posluchači bez ohledu na to, zda jde o letité fanoušky, protřelé davisology nebo začátečníky. A s jedním takovým mrazivým uvedením věcí na pravou míru se máme možnost seznámit díky záznamu z koncertu Davisova sextetu v newyorském sále Filmore East z března 1970, který vydala Columbia při příležitosti desetiletého výročí trumpetistovy smrti. Přestože první vydání této živé nahrávky není takovou senzací, za níž je vydáváno doprovodnou reklamní kampaní na stránkách světového hudebního tisku, jde nejen o cenný historický dokument zachycující Davisovu skupinu a tvorbu v kritické fázi jejich vývoje, ale i o vítanou připomínku, že přes všechnu rádobyfamiliérnost "Milesových" milovníků a uctívačů, setkání s Davisovým uměleckým světem, jakkoliv obohacující, vždy zůstává bezprecedentní a místy i trnitou zkušeností.

Dvojcédéčko přináší záznam dvou setů z koncertu, na němž Davisova skupina tvořila předkapelu rockovým hvězdám Stevu Millerovi a Neilu Youngovi, a to zároveň v době, kdy Davisova kapela na koncertech explorovala a teprve postupně zažívala nový hudební materiál, s nímž se posluchači poprvé seznámí až o měsíc později, když se na pultech objeví revoluční dvojalbum Bitches Brew nahrané v létě předchozího roku. Posluchač, který si při zaznění jmen zúčastněných hudebníků představí, že úspěchu a slávychtivý Davis se v rockovém kontextu uchýlí k jakékoliv formě podbízivosti, bude notně zklamán. Ano - Davis a jeho spoluhráči sice v té době již nenávratně opustili bezpečné vody moderního poválečného jazzu a vydali se na plavbu, která je - a s nimi minimálně celou jednu hudební generaci a dočasně i nahrávací průmysl - měla v příští dekádě donést k novým jazzrockovým břehům, elektrifikace a rockové mapy však odvážnou posádku v žádném případě neuchránily před rozbouřenými vodami a útesy, na nichž by si ménězdatní plavčíci vylámali zuby. Přestože publikum ve Filmore East zřejmě od Davise nečekalo řádnou panenskou plavbu ve stylu easy listening, studenou sprchu, která se na ně valila z reproduktorů toho památného 7. března 1970 si určitě museli ještě dlouho pamatovat. Podle svého životopisce Iana Carra Davis nedal na dobře míněné rady přátel a promotérů a nenalil vody do silného lektvaru, který jeho sextet servíroval na koncertech v návaznosti na studiové experimenty Bitches Brew. Naopak, rozhodl se troubit jako o život, jakoby silou své vůle chtěl zastrašit démony a hrozby, které ohrožovaly posádku na rozbouřených free-jazzových a rockových vodách, na nichž se kapitán Davis snažil seč mohl udržet ten správný směr (Directions ). Nebylo to snadné a údajně ho to ten večer dokonce stálo roztržený ret. Nahrávka onoho koncertu je skutečně nekompromisní, brutální a přiznejme si - s výjimkou nejzapálenějších a nejotrlejších davisofilů - neposlouchatelná.

Vydavatel: Columbia / Sony Music

Stopáž: neuvedeno

Nahráli: Miles Davis - tp, Wayne Shorter - sax, Chick Corea - el. keyb, Dave Holland b, bg, Jack DeJohnette - dr, Airto Moreira - perc

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.