pátek, 31. prosinec 2010

Mikuláš Kraft - Violoncellové koncerty op. 4 č. 2 D dur, op. 5 č. 3 a moll

Napsal(a) 

Jiří Hošek – violoncello, Plzeňská filharmonie, Hynek Farkač – dirigent. Text: A, Č. Nahráno: 7/2009, ČRo Plzeň. Vydáno: 2010. TT: 50:53. DDD. 1 CD Radioservis CR0493-2.

Mikuláš Kraft (Nikolaus, Nicolaus, 1778 – 1853), syn Antonína Krafta, byl, jak se píše v bookletu, obdobou Paganiniho, koncertujícím virtuosem a skladatelem. V jeho skromném odkazu hrají prim skladby pro violoncello – šest koncertů a dueta pro dvě violoncella. Sympatickým rysem osobnosti Jiřího Hoška je objevování a propagace violoncellových kompozic obecně málo známých skladatelů, kteří byli nějak spjati s českými zeměmi. Oba koncerty jsou nahrány poprvé, což je nejzajímavějším výsledkem projektu. Pro poznávání instrumentální hudby 1. poloviny 19. století to může být pro posluchasče cenné. Kraftova hudba je přes romantické symptomy pevně zakotvená v klasicismu. Z historického hlediska se tedy jedná o typického tvůrce na pomezí stylových epoch, skvělých umělců, kterým už nestačila poetika vídeňského klasicismu, ale neměli odvahu ji odhodit. Koncerty jsou nástrojově velmi efektní a nabízejí dost prostoru, aby sólista ukázal, jaký je technický kouzelník. Bohužel nahrávka ve mně vzbuzuje občas rozpaky, neboť leccos by se dalo doladit, takže do perfekcionismu má daleko. Přes nespornou velkou muzikalitu sólisty a dobrou snahu orchestru zůstává po poslechu otázka, zda by nebylo moudřejší věnovat projektu více času a při poslechu ve studiu více sebereflexe. Co se týká zvukového obrazu, tak zůstává za úrovní, kterou má posluchač možnost slyšet z nahrávek jiných firem.

Body: 2 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.