Atlanta Symphony Orchestra, Robert Spano – dirigent. Produkce: Elaine Martone, Thomas C. Moore. Text: A. Nahráno: 5/2007, Woodruff Performing Arts Center, Atlanta, Georgia. Vydáno: 2008. TT: 67:36. DSD. 1 CD Telarc 80696 (distribuce Classic).
Nápad k vytvoření orchestrální suity The Garden of Cosmic Speculation vznikl poté, co roku 2003 vyšla stejnojmenná kniha amerického architekta Charlese Jenckse. Ten na hranicích Skotska vytvořil ojedinělou kreaci – zahradu inspirovanou nejnovějšími poznatky fyziky a biologie. Michael Gandolfi byl knihou očarován a na svém díle začal pracovat ještě dřív, než se mu podařilo spojit se s architektem a zajet si do Skotska a vše shlédnout na vlastní oči. Suita byla nejprve čtyřvětá, postupně se rozrostla na hodinové dílo a zdá se, že její tvorba není u konce. Dva roky nato vznikl na popud britské televize dokument o zahradě, který doprovázela právě Gandolfiho hudba.
V nynější podobě na disku zaznamenaná verze z roku 2007 má téměř 68 minut a je rozdělena do tří částí. První a třetí z nich jsou si co do hudebního výraziva a způsobu zpracování podobné, prostřední volně vychází z barokní suity. Každá z vět zobrazuje tu kterou část zahrady, přičemž dává skladatel dirigentovi i posluchači nahrávky příležitost zvolit si svou vlastní cestu skrze volbu a kombinaci každého z tracků, tak jako bychom svobodně putovali onou magickou zahradou. Všechny části jsou odděleny zpěvem ptáků nahraným na místě činu.
Charakteristickým prvkem první části (prvních pět tracků) je chytlavý, výrazný rytmus. Tu v duchu minimalu, tu šmrncnutý jazzem. Pouze třetí část je pomalá a téma sólových houslí se line sladce a úlisně jako had. Co věta, to jednotlivý objekt v zahradě.
Druhá část začíná „velkým třeskem“ celého orchestru. Následujících šest a půl minuty je věnováno kratičkým citacím hudebních děl od raného středověku po současnost – elektroniku. Pořadí jednotlivých úryvků je otištěno v bookletu. Poté následuje barokní svita – Allemande (sluch), Courante (čich), Sarabande (chuť), Passepied (hmat) – nejzajímavější a nejpůvodnější, Gigue (zrak), Chorál (intuice jako šestý smysl). Proč si Gandolfi zvolil pro prezentaci jednotlivých smyslů právě barokní tance, se v průvodním slově bohužel nepíše. Asi díky citacím historické a zejména Bachovy hudby mi tato část připadá kompozičně slabší, a v porovnání s první a třetí eklektická a málo původní.
Nicméně, třetí část se svými čtyřmi větami vrací k hudebnímu výrazivu části první. K jejímu minimalisticky a jazzově pojatému rytmu, výrazným sólům jednotlivých sekcí i sólistů z orchestru a k tématům, která vám i po skončení poslechu dál hrají v hlavě.
Tato nahrávka je světovou premiérou díla v této podobě a je rovněž prvním Gandolfiho orchestrálním profilem. Průvodní slovo je pečlivě připraveno a popisuje mimo jiné i jednotlivé architektonické detaily zahrady tak, abychom získali co nejpřesnější představu, o co jde, a mohli ji srovnat s hudbou. Přesto všem doporučuji prohlédnout si zahradu aspoň prostřednictvím internetu.
Dirigent Robert Spano se podílel na světové premiéře kratší verze díla už v roce 2004 a dále jej pak provedl s řadou amerických orchestrů. Je s ním proto dokonale ztotožněn. Na svou stranu tak převedl i Atlanta Symphony Orchestra , který hraje jednoduše skvěle. Soustředěně, vyrovnaně, s nasazením a chutí jako jeden muž, sóla jednotlivých hudebníků září a jsou perfektní. Prostě po všech stránkách profesionální výkon.
Z Gandolfiho hudby vyzařuje především radost z tvoření a invence. Jeho hudba působí spontánně, je tonální, rytmická, veskrze americká. A kdo má takovou hudbu rád, toho určitě toto CD nezklame.
Body: 4 z 6
