sobota, 27. prosinec 2003

Max Bruch, Franz Schreker: Symfonie č. 1-3, Předehra k velké opeře

Napsal(a) 

booklet booklet
Hlavním pozitivem tohoto snímku je jeho dramaturgie, příspěvek k prázdným (nebo vyprázdněným) místům hudebních dějin. Z díla Maxe Brucha zůstal trvale na repertoáru vlastně jen Houslový koncert g moll op. 24 a variace pro violoncello Kol Nidrei . Málokdo ví, že Bruch psal také opery, neobyčejné množství písní a sborů a že je také autorem symfonií. Nepřevrátil jimi svět, šel pokojně ve stopě vytvořené Mendelssohnem a Schumannem, přesto si nezaslouží, aby byl v repertoáru jako symfonik zcela ignorován. Jeho úsporně budované symfonie mají strukturu respektující klasický formální vzor, který je však v každé jinak modifikován. U První a Třetí symfonie jsou nejzávažnějšími (a nejdelšími) první věty, u Druhé (třívěté, bez taneční respektive scherzové věty) jsou věty v rovnovážném postavení, tempo všech vět je pomalé, převládá zde lyrická složka, která je podpořena zajímavými harmoniemi a barevnou instrumentací. Připojená předehra Franze Schrekera je skladatelovým posledním dílem. Měla patřit k opeře Memnon na námět z řecké mytologie. Jako ve všech Schrekerových dílech je i zde patrná příslušnost k epoše, v níž se Wagnerovo dědictví stýkalo s vlivy impresionismu (barevnost instrumentace, exoticky znějící harmonie) a expresionismu (vygradované až hysterické úseky, uvolněná tonalita). Jako autonomně fungující skladba však poněkud selhává. Je tomu na překážku rozbředlost myšlenek, které měly být uvedením do atmosféry zamýšlené opery, samostatně však příliš neosloví. Skladba však svědčí o pozvolném přesunu představy o funkci operní hudby směrem k vytváření zvukového doprovodu běžícího obrazu - filmu. Schrekerova hudba má k filmové hudbě neobyčejně blízko a také proto stojí zato ji znát. Orchestr Kolínských filharmoniků dává jejím barevným vrstvám a dlouhodechým frázím pod vedením Jamese Conlona patřičnou transparentnost. Rovněž Gürzenich-Orchester je stejným dirigentem v Bruchově symfoniích veden spolehlivě.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 66:42 + 58:30

Nahráli: Gürzenich-Orchester, Kölner Philharmoniker, James Conlon

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.