pátek, 24. září 2010

Maurice Ravel - L‘Enfant et les Sortilèges, Ma Mère l‘Oye

Napsal(a) 

Maurice Ravel - L‘Enfant et les Sortilèges, Ma Mère l‘Oye Maurice Ravel - L‘Enfant et les Sortilèges, Ma Mère l‘Oye

Magdalena Kožená, Annick Massis, Nathalie Stutzmann, Sophie Koch, José Van Dam, Francois Le Roux, Jean-Paul Fouchécourt, Mojca Erdmann, Rundfunkchor Berlin, Berliner Philharmoniker, Sir Simon Rattle. Produkce: Christophe Franke. Text: A, N, F. Nahráno: live, 24. – 28. 9. 2008, Philharmonie, Berlin. Vydáno: 2009. TT: 72:58. DDD. 1 CD EMI Classics 2 64197 2.

Kategorie tvorby pro děti je ve všech druzích umění zcela specifickou. Není jednoduché dívat se na svět dětskýma očima a tento pohled potom přesvědčivě ztvárnit v uměleckém díle. Autor takového díla se totiž téměř vždy musí vyrovnat s rizikem banalizace a přehnané infantilnosti, která má s dětským světem málo co do činění a ve výsledku působí komicky. Dětský svět je totiž především světem fantazie, vhledů a spojeného vnímání zcela odlišných fenoménů.

Dětskou operu Dítě a kouzla psal Maurice Ravel na libreto spisovatelky Colette od počátku 20. let minulého století a premiéru měla v březnu roku 1925. Ravel jako milovník fantazie a obdivovatel dětského mikrosvěta dokázal ve svém díle tento svět velmi přesvědčivě ztvárnit a nadto ještě vymodelovat tehdy aktuálními hudebními prostředky. Výsledkem je jakési fantaskní hudební pasticcio, ve kterém slyšíme názvuky na Masseneta, Pucciniho, starou hudbu, pentatoniku i tehdy čerstvě do Evropy importovaný jazz či ragtime. Sám Ravel přiznal inspiraci stylem „americké hudební komedie“ – a to beze všech negativních konotací. Dětský mikrosvět se v Ravelově hudbě odráží v hudební mikrokresbě převážně komorního typu, kde se bez jakéhokoliv omezení (dětská fantazie též nezná hranic) střídají nejrůznější hudební prostředky – dávno před postmoderní érou. Též v traktaci vokálních linek si Ravel neklade žádná omezení, daná limity tehdejších operních zvyklostí. Není jednoduché takovou hudbu zahrát a zazpívat – tato nahrávka je ovšem vynikající. Je záznamem sestřihaným ze živých koncertů – o to více vynikne její plasticita a dokonalost. To, že Berlínští filharmonikové hrají skvěle, je známá věc. Zvuk orchestru je na nahrávce precizní, vyrovnaný v tutti i komorních místech (sólové pasáže jsou sejmuty velmi kontaktně). Ještě větší pochvalu snad zaslouží zpěváci – za všechny aspoň stylově precizní Magdalena Kožená coby Dítě, v melismatech technicky neuvěřitelná Annick Massis jako Oheň nebo expresivní Jean-Paul Fouchécourt v roli počítajícího Malého starce.

Nahrávka je doplněna orchestrální verzí původně klavírní „pohádkové“ suity Má matka husa , skladbou starší, ovšem s podobnou poetikou, možná též odkazující ke světům Debussyho dětských klavírních kusů.

Tento výlet do „poezie dětství“ (Ravelova vlastní slova) se zkrátka podařil.

Body: 5 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.