neděle, 6. březen 2011

Marie Fajtová - Pensive Songs

Napsal(a) 

(Klement Slavický: Ej, srdénko moje. Richard Strauss: Die Nacht op. 10 č. 3, Heimkehr op. 15 č. 5, Allerseelen op. 10 č. 8, Morgen op. 27 č. 4, Befreit op. 39 č. 4, Zueignung op. 10 č. 1. Antonín Dvořák: V národním tónu op. 73, B 146. Bohuslav Martinů: Nové slovenské písně H 126)

Marie Fajtová – soprán, Robert Pechanec – klavír. Text: A, Č. Nahráno: 7/2009, kostel sv. Vavřince, Praha. Vydáno: 2009. TT: 51:51. DDD. 1 CD Arco Diva UP 0124-2 131.

Marie Fajtová patří mezi nepříliš početnou skupinu mladých českých pěvkyň, které mají šanci na mezinárodní kariéru. Je tu ovšem ono obligátní ale... Bude muset na sobě ještě hodně tvrdě pracovat, naučit se odmítat hlasově nevhodné nabídky, mít štěstí obecně a konkrétně na skvělé dirigenty a solidní, vlivnou zahraniční agenturu. Její debut je hodný pozornosti. Bude pro ni dobrou propagací, vydavatel ovšem nemůže čekat nějaký mimořádný úspěch, neboť momentálně nepatří písňové recitály mezi marketingové štiky. (I firma Deutsche Grammophon, která má podstatně jiné možnosti nežli Arco Diva, nezakrývá problémy s prodejem písňových recitálů s Magdalenou Koženou; výjimkou jsou pouze desky Anny Netrebko.) Deska má sice určitou volnou, zadumaně toužebnou výrazovou spojnici, nicméně čtyři bloky jsou dostatečně kontrastní. Marie Fajtová představuje svoje možnosti na velmi dobré pěvecké úrovni. Její spíše útlejší hlas zní pevně, zvučně, typické je pro velmi rychlé vibráto, kterého je místy až příliš a určitě by neškodilo s ním svobodněji pracovat. Vysoká poloha je jistá a kovově průrazná, ale právě ona je jedním z varovných vykřičníků, To, co dnes působí příjemně kovově, mohlo by se za pár let zúžit do ostrosti. Naopak hluboká poloha je málo znělá. Abych jen mentorsky nekritizoval. Poslouchat kultivovaně procítěný zpěv Marie Fajtové je docela příjemným zážitkem. Potěšilo mě provedení Slavického a Strausse. Slovenský pianista Robert Pechanec spolupracuje poctivě, dostal ze Steinwaie nečekaně mnoho, nicméně do kreativity a úhozové lahodnosti mistrů typu Malcolma Martineau, kteří u nás hostují, má ještě daleko.

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.